Seriál Hospoda dnes dojímá víc než kdy dřív, u stolu štamgastů zůstal už jen jediný muž

Seriál, který vznikal s úsměvem a stal se televizní legendou

Když režisér Jaroslav Dudek v polovině devadesátých let začal natáčet seriál Hospoda, asi jen málokdo tušil, že vzniká jeden z nejúspěšnějších českých komediálních seriálů. Příběhy obyčejných lidí scházejících se každý den u jednoho stolu totiž divákům připomínaly jejich vlastní známé, sousedy nebo kamarády z oblíbené hospůdky za rohem. A nemálo milovníků piva hercům závidělo, že chodí do práce „pochlastávat pivo".

Natáčení probíhalo v barrandovských ateliérech a podle vzpomínek herců panovala na place mimořádně uvolněná atmosféra. Jeden díl vznikal přibližně dva natáčecí dny a smích rozhodně nezůstával jen před kamerou. Kolegové vzpomínali, že díky Dudkově režii chodili do práce s radostí a často měli pocit, že si spíš užívají setkání s přáteli než pracovní povinnosti.

Na natáčení rád vzpomínal také Jan Kanyza, představitel advokáta Vladimíra Zatloukala.

To byla velice radostná a příjemná práce s režisérem Dudkem. Kolikrát jsme neměli ani pocit, že jdeme do práce.

S typickým humorem pak dodával, že seriál vlastně sloužil jako názorná instruktáž pro manželky, aby konečně zjistily, co jejich muži celé hodiny v hospodách probírají.

Právě u jednoho hospodského stolu vznikala televizní historie

Srdcem celého seriálu byl nenápadný stůl štamgastů. Právě tam se řešila politika, sport, rodinné trable, životní moudra i úplné maličkosti. A právě tam vznikaly hlášky, které diváci dodnes citují.

Pravidelně u něj sedával distingovaný advokát Vladimír Zatloukal v podání Jana Kanyzy, vedle něj kotelník Tomáš Babula, kterého nezapomenutelně ztvárnil Bronislav Poloczek. Nechyběl podnikatel v nákladní silniční dopravě Václav Novák s tváří Ladislava Potměšila, psychiatr Jindřich Prášek, jehož hrál oscarový režisér Jiří Menzel, ani harmonikář Joska Váňa, kterého ztvárnil Pavel Vondruška.

Součástí nerozlučné party byl také drobný kamelot David Goliáš v podání Jiřího Krytináře. Každá z postav byla úplně jiná, dohromady ale vytvořily partu, která působila naprosto přirozeně. Prostě tlupa chlapíků, co si zajdou na jedno a u jednoho nezůstane. 

Smutný pohled, který si dnes uvědomí málokdo

Teprve při dnešních reprízách si ale mnoho lidí uvědomí jednu bolestnou skutečnost. Kdyby se legendární štamgasti měli dnes znovu sejít u svého oblíbeného stolu, z původní party by na své místo usedl už jen Jan Kanyza.

Bronislav Poloczek zemřel v roce 2012 po dlouhém boji se zdravotními problémy. Jiří Krytinář podlehl v roce 2015 náhlé zástavě srdce. Pavel Vondruška zemřel po tragickém pádu do orchestřiště Stavovského divadla. Jiřího Menzela v roce 2020 definitivně oslabil zápal plic po dlouhých zdravotních komplikacích a o rok později odešel také Ladislav Potměšil, který statečně bojoval s rakovinou.

Každý z nich zanechal výraznou stopu

Osudy jednotlivých herců byly stejně pestré jako jejich seriálové postavy. Bronislav Poloczek patřil dlouhá léta k oporám Národního divadla. Jiří Krytinář navzdory svému handicapu vytvořil více než sedmdesát filmových a televizních rolí. Pavel Vondruška byl nejen hercem, ale také dirigentem Národního divadla a ovládal hned několik světových jazyků. Jiří Menzel získal Oscara za Ostře sledované vlaky a Ladislav Potměšil se stal jednou z nejvýraznějších komediálních tváří své generace.

Jan Kanyza se po skončení herecké kariéry věnuje především své druhé velké vášni – malování. Ve svém ateliéru vytváří obrazy, které pravidelně vystavuje, a na televizních obrazovkách se objevuje už jen prostřednictvím repríz. Nedávno se už rozloučil i s dabingem.

Nejde nepřipomenout i hospodského Jaroslava Duška, kterého brilantně ztvárnil Petr Nárožný. I jeho dostihly nedůhy stáří a v nedávné době musel odřeknout naplánované projekty. 

Letní tradice, která nikdy neomrzí

Televize Nova dobře ví, že některé seriály zkrátka patří k létu stejně neodmyslitelně jako dovolená nebo grilování. Proto se Hospoda s železnou pravidelností vrací na obrazovky každé prázdniny a znovu přitahuje statisíce diváků. Smutné je, že za pár let nikdo neuvěří, že existovaly útulné hospůdky se stolem pro štamgasty. Časy se mění a klasické české hospody mizí jedna za druhou. Ceny točeného piva šplhají do astronomických výšin a hospodská kultura vzala za své.