Co dnes dělá Otík Rákosník z Vesničko má středisková: Užasnete nad jeho proměnou

S velkým očekáváním se film dostal do kinosálů 1. srpna 1986 a koncem září už si ho nenechalo ujít přes milion diváků. Další tři miliony si na něj zašly během dalších měsíců.

Oficiální světová premiéra byla překvapivě na festivalu v Montrealu, kde film získal Zvláštní cenu poroty. Tvůrci si hodně slibovali od festivalu v Torontu, který mohl film dostat na severoamerický trh. V září 1986 už si humorný příběh z české vesnice koupilo 12 zemí a pokračovala i festivalová jízda ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Velké Británii nebo v Rakousku. A většinou si odvážel jednu z cen. V roce 1987 se film mohl pyšnit nominací na Oscara, a přestože neuspěl, i tak to byla pocta.

V roce 1987 představil komedii o obyčejných lidech Jiří Menzel v Kalkatě, kde byl vřele přijat a také zahájil filmový festival. Východoindické publikum už Menzela znalo, a tak ocenilo i jeho novou komedii. Zahraniční noviny v souvislosti s komedií zmiňovaly odkaz na Laurela a Hardyho.

Většina zahraničních novinářů se shodla na tom, že film je odpočinkovým únikem na venkov, a to se špetkou poezie a velkou hrstí hřejivého humoru. Žádné velké drama a zvraty, jen chápavé sledování života jedné vesnice. Objevily se však i názory, že Menzel dokázat i v totalitě poukázat na celou řadu nedostatků socialismu, aniž by přímo chtěl posuzovat, co je dobré a co špatné.

Ze všech příspěvků si rozhodně zaslouží zveřejnění komentář německého kritika Claudia Seidla, který psal pro Die Zeit.

 Lidé tu jsou milí, životní rytmus pohodlný, a dokonce i vesnický idiot si vydělá na skromné živobytí. Jenomže zkorumpovaní městští funkcionáři chtějí vesnického idiota vyhnat a jeho hezký domek přestavět na daču. Vesničané dobře vědí, co ve svém idiotovi mají, a se selskou vychytralostí plán překazí,

uzavírá Seidl s nádechem ironie.

János Bán zavzpomínal v jednom rozhovoru na Oscary:

Když zjistili, že jedu na předávání Oscarů, ihned mi předali cenu, která byla jakýmsi předstupněm ceny Kossuth, což je v Maďarsku pro herce nejvýznamnější ocenění. Tehdejší vládnoucí garnitura totiž nechtěla, abych byl oceněný v Americe dříve než v Maďarsku.

Zajímavosti

Rozpočet filmu činil 6 mil. Kčs, natáčelo se 45 dní, honorář národního umělce tehdy činil 1 200 Kčs na den, zasloužilého 800 Kčs. Například Rudolf Hrušínský za roli doktora, který se rád kochal, dostal 15 000 Kčs.

Jde o jediný film, ve kterém si zahráli tři Rudolfové z rodu Hrušínských. Kromě Rudolfa Hrušínského, jenž hrál pana doktora, se tu objevil i jeho syn Rudolf Hrušínský ml., kterého znáte z Ulice. Jeho role Drápalíka sice nebyla velká, ale rozhodně zapamatovatelná. Před kamerou se mihnul i vnuk Rudolfa nejstaršího, a to v roli mladíka, který čekal na to, až „nastaví zrcadlo". V současné době se o nejmladším Rudolfovi z herecké rodiny mluví v souvislosti se seriálem Agrometal, ke kterému napsal scénář.