Takový festival už nikdo nevytvoří. Karlovy Vary slaví 60 let a vzpomínají na Jiřího Bartošku

Jen málokterá kulturní akce je natolik spjatá s jedním člověkem jako Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary s Jiřím Bartoškou. Když se v roce 1994 spolu s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou ujal vedení tehdy skomírajícího festivalu, jen málokdo tušil, že během následujících tří desetiletí vybuduje značku, která bude respektovaná od Hollywoodu až po Cannes.

Letošní 60. ročník je proto mimořádně emotivní. Je už druhým ročníkem, který se koná bez muže, jehož charismatický hlas, cigareta v ruce a typický úsměv byly stejně neodmyslitelnou součástí festivalu jako červený koberec před Thermalem.

Když festival zachraňoval jeden herec

Po sametové revoluci se budoucnost karlovarského festivalu nevyvíjela vůbec dobře. Chyběly peníze, prestiž i jasná vize. Právě tehdy přišel Jiří Bartoška. Společně s Evou Zaoralovou převzali organizaci festivalu a během několika let z něj vytvořili událost evropského významu.

Nebyla to jen otázka filmového programu. Bartoška měl výjimečný dar spojovat lidi. Uměl jednat s politiky, podnikateli, novináři i největšími hollywoodskými hvězdami. Díky jeho přirozenému šarmu a lidskému přístupu se Karlovy Vary staly místem, kam se hosté rádi vraceli. Ne proto, že museli, ale protože chtěli.

Do Varů přivezl Hollywood

Za Bartoškova prezidentství prošly festivalem desítky světových osobností, jejichž jména by zaplnila několik stran.

Karlovy Vary navštívili například Robert De Niro, Michael Douglas, Morgan Freeman, John Travolta, Johnny Depp, Robert Redford, Helen Mirren, Julianne Moore, Jude Law, Antonio Banderas, Scarlett Johansson, Richard Gere, Mel Gibson, Uma Thurman, Danny DeVito, Geoffrey Rush, Clive Owen, Ethan Hawke, Casey Affleck, Viggo Mortensen, Robert Pattinson, Sharon Stone nebo Mads Mikkelsen.

Mnozí z nich přitom opakovaně přiznávali, že je překvapila nejen atmosféra festivalu, ale především jeho neformálnost. Ve Varech totiž nebylo neobvyklé potkat držitele Oscara při ranní procházce kolonádou nebo večer posedět o pár stolů dál v restauraci.

Právě to byla Bartoškova filozofie. Festival neměl být přehlídkou nedostupných celebrit, ale místem, kde se mohou potkat filmaři, diváci i novináři.

Thermal. Druhý domov Jiřího Bartošky

Existuje místo, které bude s Jiřím Bartoškou navždy spojeno více než kterékoliv jiné. Je jím hotel Thermal.

Když v roce 1994 převzal vedení festivalu, stal se ikonický hotel jeho druhým domovem. Právě odsud řídil celý festivalový kolotoč, přijímal zahraniční hosty, poskytoval rozhovory a vítal hvězdy přicházející po červeném koberci.

Pronesl zde také dnes už legendární větu:

Kdo není během festivalu ubytovaný v Thermalu, jako by nebyl.

Právě před Thermalem se každoročně odehrávaly nejsledovanější okamžiky festivalu – příjezdy hvězd, slavnostní zahájení i závěrečné ceremoniály.

Embassy. Večeře s hollywoodskými hvězdami

Jen pár kroků od kolonády stojí restaurace Embassy. Pro většinu návštěvníků jde o vyhlášený podnik, pro festival ale představuje téměř legendární místo.

Právě sem Jiří Bartoška každoročně zval nejvýznamnější zahraniční hosty na slavnostní večeři před zahájením festivalu. U jednoho stolu s ním sedávali Robert De Niro, Michael Douglas, Morgan Freeman, John Travolta, Antonio Banderas, Jude Law nebo Julianne Moore.

Zajímavá byla i nepsaná dohoda s novináři. Ti čekali ve vedlejší místnosti, často nad talířem proslulých ovocných knedlíků, zatímco Bartoška v klidu povečeřel se svými hosty. Na oplátku jim pak umožnil fotografovat odchod hollywoodských hvězd zpět do hotelu. I to vypovídalo o jeho vztahu k médiím – založeném na vzájemném respektu.

Golf místo zasedací místnosti

Jen málokdo ví, že řada důležitých jednání se vůbec neodehrávala v centru Karlových Varů.

Jiří Bartoška miloval Golf Resort Karlovy Vary u Olšových Vrat. Právě tam zval významné partnery, podnikatele i zahraniční hosty. V prostředí mimo dosah fotografů a televizních kamer vznikala mnohá přátelství i dohody, které později festivalu výrazně pomohly.

Golf pro něj nebyl jen sportem, ale také místem, kde mohl na chvíli uniknout každodennímu festivalovému shonu.

Diana. Karlovy Vary jako na dlani

Dalším Bartoškovým oblíbeným místem byla rozhledna Diana na Výšině přátelství.

Na vyhlídku často zval významné hosty festivalu, kteří si odtud mohli prohlédnout celé lázeňské město. Už řadu let se zde konají společenská setkání partnerů festivalu a právě zde vznikla řada ikonických fotografií zahraničních hvězd.

Becher's Bar. Tady se rozhodovalo

Jestli měl Thermal představovat pracovní kancelář festivalu, pak Becher's Bar v Grandhotelu Pupp byl jeho neoficiálním salonkem.

Po premiérách se zde scházeli režiséři, producenti, herci i novináři. Uzavíraly se zde smlouvy, vznikaly nové filmové projekty a navazovala se přátelství.

Mezi festivalovými hosty se říkalo jediné:

Když jste večer nebyli v Becher's Baru, přišli jste o polovinu festivalu.

A samotný Grandhotel Pupp? Tam měl Bartoška ještě jednu malou tradici. Pravidelně si sem chodil na svůj oblíbený vajíčkový salát.

Festival v číslech

Šedesát let existence přineslo řadu úctyhodných rekordů:

• První ročník se uskutečnil v roce 1946.
• Jiří Bartoška stál v čele festivalu 30 let (1994–2024).
• Každoročně festival navštíví okolo 130 až 140 tisíc diváků.
• Během devíti festivalových dnů se promítne přibližně 170 až 200 filmů z desítek zemí světa.
• Akreditaci pravidelně získává kolem 10 tisíc filmových profesionálů, novinářů a hostů.
• Po červeném koberci před Thermalem prošly během Bartoškovy éry stovky světových filmových osobností.

Právě díky těmto číslům patří Karlovy Vary mezi nejvýznamnější filmové festivaly světa a jsou největší kulturní událostí svého druhu ve střední Evropě.

Barťák bude ve Varech navždy

Jiří Bartoška často říkal, že festival nejsou jen filmy, ale především lidé. Za tři desetiletí vytvořil atmosféru, kterou se nepodaří napodobit žádným scénářem ani marketingovou kampaní.

Letošní ročník je sice podruhé bez jeho přítomnosti, ale stačí projít kolem Thermalu, zastavit se v Embassy, podívat se na město z Diany nebo sejít večer do Becher's Baru a člověk má pocit, že je tam stále.