Geniální hra nervů v Hanebných parchantech: Co ve skutečnosti znamenala ikonická scéna s mlékem?

Krutost, často rafinovaně skryta, by se tady dala vydloubávat jako rozinky a dlouze probírat v nekonečných filozofických debatách.
Jak již bylo nakousnuto hned na začátku, ten pověstný Hitlerův konec byl takový, jak to jen říci slušně, rozhodně zajímavý. Pro mnohé diváky snad i inspirující. A ačkoliv si podle něj film Hanební parchanti (2009) snad každý pamatuje, byla tady ještě jedna scéna, která se mnohým zaryla ještě hlouběji pod kůži. 

Byla to scéna s mlékem. Čas od času se objeví jako nejmrazivější okamžik celého filmu v různých recenzích a filmových pojednáních. Pojďme si ho rozebrat ještě více.

Mléko na začátku: "Mám tě v hrsti"

Když mladičké Shosanně (Melanie Laurent) přímo před očima německý důstojník Hans Landa (Christoph Waltz) vyvraždil členy její rodiny, rozehrává se příběh, který by se klidně mohl udát i v reálu. Žena se ukryje na jiném místě Evropy a postupně připravuje dokonalou pomstu. Když nadejde její čas, zachová ledový klid. Na začátku, při psychologicky náročném vyvraždění Shosanniny rodiny, hraje roli mléko. Nápoj mláďat a nevinných.
Tato scéna je považována za jednu z nejlepších filmových úvodních scén obecně. Doslova vás psychologicky propaluje a nevíte, jestli tu jde o ponížení lidí, žen, venkovského stylu života nebo jen čistou náhodu či znak dokonalého psychopata.

Christopher Waltz už v prvních sekundách své role dokázal, že strhne pozornost diváka na sebe způsobem, který se zcela vymyká. V tichu a napětí, které kolem sebe šíří, je neskutečné násilí.

Mléko podruhé: "Mám tě znovu v hrsti"

Ticho, jen výraz a pár slov. To vše nastoupí na scénu později, kdy Shosanna sedí s Landou po dalších letech znovu u stolu.  Nyní dává mléko on jí. Je to vyhlášení války, jež ale diváka nechává stále na slušných pochybách. Ví, kdo je ta žena? 

Nebo je to děsuplná náhoda?

On má kávu, ona mléko. silný, aromatický, zářivý nápoj, a mléko, v ostrém kontrastu, prosté, bledé, zbavené charakteru a záměrně infantilní,

připomíná recenze na nofilmschoool.com.
Počkejte si na smetanu, vyzve Landa dívku. Záběr na jeho vlastní divoké roztrhnutí jablečeného závinu doslova vyšroubuje nervy. Zvláště, když víte, jak vysoce inteligentního „lovce Židů“ má mladá žena před sebou. Nedopalek v dezertu pak celou situaci završuje.

Ne počkat, završením je až emotivní Shosannino vydechnutí po Landově odchodu. 

Chuť smetany na štrúdlu

Zprvu se to může zdát jako obyčejná napjatá scéna. Ale pokud film zhlédnete podruhé, potřetí, už tušíte, o čem tahle scéna doopravy je. O neskutečném ponížení a hře nervů, které vyhrává... Shosanna? Možná ano, protože, jak vyznívá ze závěru filmu, zůstává tu jedna nevyřčená otázka. Věděl Landa, kdo stojí za požárem v kině? Kdo tady nakonec byl krutý? Pak si možná vzpomente zpětně na scénu, kdy si Shosanna velmi svižně ochutná štrúdl i se smetanou. Protože právě tohle je ta chuť, kterou zamýšlela.