Chtěl si jen trochu vystřelit z režiséra. Nakonec získal roli, o kterou přišel slavný herec

Jeden obyčejný večer v podniku U Voka

Psal se rok 1988 a v pražském nočním podniku U Petra Voka rozhodně nebyla nouze o zajímavé hosty. Scházeli se tu umělci, známé osobnosti i lidé z pražské gay komunity a mezi obsluhou byl také Josef Stárek. Číšník, který se nijak netvářil, že by měl za sebou hereckou kariéru, ale rozhodně mu nechybělo sebevědomí ani smysl pro humor. Tam se poznal s Helenou Růžičkovou a právě ona se stala nepřímým spojovacím článkem mezi ním a režisérem Zdeňkem Troškou.

Když se Troška v podniku objevil, Stárek s ním dal řeč a došlo i na jeho film Slunce, seno, jahody. Jenže místo klasického obdivného „to se vám povedlo“ si číšník neodpustil něco mnohem odvážnějšího. Režisérovi řekl, že se mu film líbil, ale kdyby v něm hrál také on, byl by ještě lepší. Trošku drzost pobavila. A hlavně ho zaujala natolik, že se rozhodl, že tomuto sebevědomému číšníkovi skutečně dá šanci.

Stárek přitom žádné herecké vzdělání neměl. Měl ale něco, co se naučit nedá, velmi výraznou osobnost, přirozenost a způsob vystupování, který se nedal přehlédnout. A právě takový typ Troška pro nový film hledal.

Roli měl původně dostat Oldřich Kaiser

Ve scénáři pokračování Slunce, seno a pár facek se objevila nová postava doktora Káji Kroupy. Měl se stát nápadníkem těhotné Blaženy Škopkové, protože její matka už usilovně přemýšlela, jak dceru zachránit před společenskou ostudou a najít jí vhodného ženicha. Jenže doktor měl původně dostat jinou tvář. Počítalo se s Oldřichem Kaiserem.

Pak ale do Troškova života vstoupil neplánovaný casting přímo mezi stoly pražského podniku. Režisér si řekl, že Stárkovi dá příležitost ukázat, co v něm je. A tak se z číšníka stal přes noc filmový neherec, který měl vstoupit do světa Škopkových, Konopníků a dalších obyvatel Hoštic.

Pro samotného Stárka to musel být pořádný skok. Ještě krátce předtím roznášel hostům v restauraci pití, najednou stál před kamerou po boku lidí, jejichž jména dobře znal celý národ. Troška přitom právě v jeho případě nespoléhal na klasickou hereckou techniku. Jeho přirozené chování, gesta, mimika i specifický projev se staly součástí doktora Káji.

Doktor Kája byl úplně jiný než ostatní

Kája nebyl žádný suverénní filmový krasavec, který by přišel a okamžitě převzal kontrolu nad situací. Naopak. Působil nesměle, upraveně, trochu zženštile. Jeho hlavní dějová linka spočívala ve snaze získat Blaženinu přízeň. Jenže zatímco Kája byl přesvědčený, že má před sebou potenciální životní lásku, divák už věděl to, co on netušil, Blažena čekala dítě s Vencou Konopníkem. Jeho upřímné dvoření tak bylo od začátku odsouzené k tomu, aby působilo poněkud tragikomicky.

Právě jeho vystupování ale dokonale zapadlo do troškovského světa, kde vedle profesionálních herců fungovali také výrazní neherci. A ono to fungovalo. Slunce, seno a pár facek mělo premiéru v roce 1989 a podle údajů uváděných médii ho v tehdejším Československu viděly více než čtyři miliony diváků. O takové návštěvnosti se dnes může i těm největším filmovým trhákům jen zdát.

Z neznámého číšníka byl rázem známý muž, jehož televizní a filmová postava se divákům vryla do paměti. Jenže jeho kariéra se měla od většiny filmových hvězd zásadně lišit.

Sláva přišla, velká kariéra už ne

Josef Stárek se do filmového světa nikdy úplně nepřestěhoval. Vrátil se ke svému běžnému životu a hereckých rolí už mnoho nepřibylo. Objevil se ještě ve třetím díle trilogie Slunce, seno, erotika, kde se opět vrátil jako Kája Kroupa. Troška tentokrát jeho postavu posunul ještě výrazněji a její homosexualita už nebyla jen jemně naznačovaná.

Stárek se objevil také v epizodě Dobrodružství kriminalistiky a v roce 1994 dostal menší roli hostinského v Troškově pohádce Princezna ze mlejna. Jeho filmografie tím ale v podstatě skončila.

Po skončení krátké herecké dráhy se podle dostupných zdrojů vrátil k běžnému zaměstnání. Několik let dokonce pracoval v pražské zoo, kde prodával občerstvení.

Jeho život skončil mnohem dřív, než by kdo čekal

Zatímco doktor Kája zůstává ve filmu navždy mladý, jeho představitel měl před sebou ve skutečnosti jen pár let života. Josef Stárek se narodil 16. dubna 1949 v Praze a zemřel 27. února 1997 v Praze. Bylo mu pouhých 47 let.

Kolem jeho posledních let se později objevila řada nejrůznějších historek o alkoholu, bouřlivém způsobu života nebo lidech, kteří ho měli využívat. Právě tady je ale na místě opatrnost. Část těchto tvrzení se objevuje především v bulvárních zdrojích a není vždy dostatečně doložená. Českokrumlovský deník uvádí jako příčinu infarkt.