Zlatá labuť: Eva touží po životě herecké hvězdy, ale co by ji čekalo po okupaci, to netuší

Postava Evy připomíná kvůli vztahu s Wilhelmem Gruberem jednu z nejdiskutovanějších prvorepublikových hvězd Lídu Baarovou, která byla Goebbelsovou (říšský ministr propagandy) milenkou. Baarová vytušila ještě před osvobozením nebezpečí, které jí hrozilo, ale zmizení z republiky se jí nakonec úplně nepovedlo. Ve vězení strávila po osvobození přes rok, než soud uznal, že se s Goebbelsem a s Hitlerem stýkala v období, kdy Československo ještě nebylo ve zvýšeném ohrožení. Nebylo jí prokázáno udavačství a podpora nacistického režimu. Baarová se přesto rozhodla v nejisté době emigrovat do Rakouska.

Osud Evy je jí podobný v tom, že Eva je hnaná láskou, o které dobře ví, že je nebezpečná a špatná, ale je silnější než rozum.

Eva je sice nešťastná, že si stále na živobytí musí vydělávat prací prodavačky, ale kdyby tušila, co si musely herecké hvězdy z doby okupace po válce prožít, před kameru by se asi nehrnula.

Kina v době okupace

Za okupace se natočilo hodně filmů a kina byla zaplněná. Důvod byl jednoduchý. Život lidí byl v té době těžký a smutný. Každý den se potýkali s nepřízní osudu a nikdo si nemohl být jistý, zda bude zítra svobodný, bude mít práci a dost jídla, aby nasytil sebe a rodinu.

Kina, která promítala většinou neškodné romantické komedie, byla jedním z mála způsobů, jak se alespoň na chvíli ponořit do jiného světa, kde vládl humor a láska. Všichni své filmové hvězdy milovali.

Teror po osvobození

To však skončilo po válce a pro ty nejpopulárnější herce a herečky často nastalo peklo. Některým z nich nezničila život a kariéru válka, ale období svobody a společenských změn, které nastaly po osvobození.

Herecké hvězdy byly zostuzované, bité. V lepším případě je čekala pokuta a ukončení kariéry, horší bylo pohrdání lidem a vězení.

Své si prožila ve věznici i Mandlová

Baarová nebyla jediná, kdo to schytal. Adina Mandlová ve své knize Dnes už se tomu nesměju uvedla, že byla uvězněná pro výstrahu celému uměleckému světu.

Přišla éra lidových soudů a místo zákonů se do popředí dostala závist. Vznikaly disciplinární komise, které prověřovaly stovky umělců, kteří „byli za okupace vidět“. K zatčení stačilo hrát v německém filmu nebo být viděný ve společnosti představitelů okupační moci.

Mandlová sice hrála jen v jednom německém filmu, nikomu se neklaněla a spíš si z Němců dělala legraci, ale revoluční gardy ji zatkly za údajný poměr s K. H. Frankem. Ten o ní sice tvrdil veřejně, že spí s každým cikánem, ale lid věděl své. V době, kdy obyčejní lidé strádali, Mandlová na plátně kin jen kvetla. To stačilo.

Skončila tak v přeplněné policejní cele, kde během týdne zemřely čtyři ženy. Cela byla tak plná, že si ani nikdo nemohl sednout a děti křičely hlady. Ani na Pankráci to potom nebylo lepší, bití a hlad byl na denním pořádku. Metody práce se u dozorců tak moc nelišily od těch, co praktikovali Němci, uvedla herečka ve své knize.

Naštěstí lidový soud nemohl držet vězně bez prokázané viny za mřížemi věčně, a tak i ona nakonec byla propuštěna. Žádná kolaborace prokázána nebyla. Asi se nikdo nedivil, že po takové zkušenosti raději odešla do Anglie. Do rodné země se vrátila až krátce před smrtí.

Podobných osudů bylo mnohem víc. Peklem si prošel třeba i Vlasta Burian nebo Nataša Gollová, se kterou lid neměl soucit, přestože se v roce 1945 dobrovolně přihlásila k práci v Terezíně, kde se nakazila tyfem a půl roku bojovala o život.