V Ulici začínala jako hotová matka Tereza. Prozradila, v čem jí seriál pomohl

Začínala jako velká puťka

Patří k těm několika postavám, které se v Ulici objevily hned na začátku v roce 2005 a zůstaly až do současnosti, byť s drobnými přestávkami. Jsou to právě tyto stálice, které nás vrací do vzpomínek a časů před dvaceti lety, např. Václav Svoboda jako Lumír Nykl, Ilona Svobodová coby Jitka Farská nebo Rudolf Hrušínský mladší jako Vlasta Pešek.

Anička Lišková nás provází od třetího natáčecího dne. Poslední dobou je spíše vedlejší postavou, která se objevuje sporadicky jako zaměstnankyně v bistru Nyklových. Předtím vedla s Bárou (Tereza Brodská) Království hraček, které pozvolna krachovalo, a Anička věděla, že Lumírova pracovní nabídka je mnohem výhodnější a pro ni potřebnější. Možná se ve dvaadvacáté sezóně dočká i nové lásky v podobě bylinkáře Kořínka (Josef Carda).

Jsem ráda, že se ta postava nějakým způsobem emancipovala, už kvůli tomu, že prošla mnoha nelehkými obdobími. Posílilo ji to, což je mi velmi sympatické. Začínala jako fakt velká puťka a taková matka Tereza. Vždycky si musíte k postavě a tématu najít nějakou cestu, čerpáte ze svých zkušeností nebo ze zkušeností svých blízkých, kamarádů. Snažíte se dát postavě co největší věrohodnost, protože tak je to pro diváka nejpřijatelnější.

Ranec natáčecích dnů zbavuje trémy

Ano, matka Tereza, tak Aničce přezdívá nejen její představitelka Ljuba Krbová, ale i někteří diváci, jimž trošku leze krkem její péče o všechny kolem. Přesto si lze nekonečný seriál jen těžko představit bez ní. Mnozí jiní odešli nebo byly jejich postavy přímo zabity, ale Anička je tu pořád, ačkoli její dějová linka nebyla teď zvlášť zajímavá. V čem podle herečky tkví její nepostradatelnost?

Myslím, že když vás lidé přijmou jako někoho známého, nemusí to být v tom příběhu adrenalinové. Je úkol scenáristů, aby to dlouho neplynulo v nudné poloze. Musím říct, že jim za těch dvacet let vděčím za fakt pěkné herecké úkoly. Je to právě ta dlouhodobá známost mezi diváky a mnou, takový ten vztah, když máte někoho v životě hodně dlouho… Možná tohle je odpověď.

Krbová dodala, že není vděčná jen scenáristům, ale Ulici jako celku za to, že ji naučila se při hraní nebát a reagovat přirozeně – tak jako ve skutečném životě. Možná proto má i moderátorka pořadu TALK! při rozhovoru s herečkou pocit, jako by mluvila s Aničkou Liškovou.

Když jsem začala točit Ulici, netočila jsem ji tak často a hodně jsem dabovala, skvělé herečky, třeba Umu Thurman, Liz Taylor, Susan Sarandon, opravdu takové hvězdy. Vždycky jsem jim záviděla, že jsou před kamerou tak samozřejmé a přirozené. Marná sláva, když točíte osmnáct natáčecích dnů během roku, v okamžiku, kdy se řekne klapka, máte trochu trému nebo jste trošku svázaná, nereagujete úplně volně a jednoduše. Ulici za ten ranec natáčecích dní vděčím za to, že mě naučila nemít trému.