Filmové putování po krásách české vlasti: Cesta z města, Čertí brko, Pod jezevčí skálou a Na pytlácké stezce

Cesta z města

Tomáš Vorel se na přelomu století vydal natáčet komedie, které mají i hlubší význam a jsou také o hledání skutečných hodnot, o vykořenění člověka z rodných míst a o prázdnotě, kterou v sobě mnoho lidí žijících ve městech musí potlačovat.

Režisér si vybral zatím neobjevený kraj Manětínska. Manětín je hned ve třech jeho filmech: Cesta z města, Cesta do lesa a Cesta domů. Kamery zamířily i do Rabštejna nad Střelou nebo do Doubravice. Ve filmu je také bohatá přehlídka luk, lesů a pastvin severního Plzeňska, které je vyhledávané houbaři i horolezci.

Tomáš Vorel chtěl přenést atmosféru míst, kde natáčel, i do filmů, a tak kromě známých herců, jako je Tomáš Hanák nebo Bolek Polívka, zapojil do natáčení i mnoho neherců z řad místních lidí. Režisér je přesvědčený, že je to krajina, která nakonec určí, jaký typ lidí tam bude žít. Na kraji, který si vybral pro své filmy, ho fascinuje divokost, propasti, břidličné lomy, skály, řeky, štoly, kde se těžilo stříbro, i opravdový prales.

Čertí brko

Režisér Marek Najbrt si pro moderní pohádku s hereckými hvězdami, jako je Ondřej Vetchý, Judit Pecháček nebo Jan Budař, musel najít místo, kam by mohl umístit své pohádkové peklo.

Takové místo nakonec našel. Kaolínový důl v Nevřeni, jen pár kilometrů od Nýřan, se právě díky filmařům stal vyhledávanou turistickou atrakcí. Toto místo, které se zařadilo k zajímavým industriálním památkám, působí velice impozantně a jeho chodby budí dojem skutečné a beznadějné pekelné nekonečnosti. Spolu s dolem Orty u Českých Budějovic jde o místa, která vypovídají o těžbě kaolínu v podzemí.

Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem

Václav Gajer v letech 1978 až 1980 pozval k natáčení Gustáva Valacha, Tomáše Holého, Josefa Kemra a celou plejádu známých herců do míst, kde se později natáčel i seriál Policie Modrava.

Věčně mladá trilogie o městském Vénovi, který se ocitá na Šumavě v hájence dědy, hajného Straky, znají děti i dospělí. Ve třech filmech režisér představil divákům Šumavu v každém ročním období. Magický kraj tak poodhalil svou přívětivou i velmi drsnou tvář.

Rodinné filmy sice staví hlavně na příběhu městského chlapce, který s dětským nadšením i naivitou objevuje úplně nový svět, ale divákům také servíruje přírodní poklady naší země. Dnes je hlavně zajímavé vidět Kvildu, Srní, Modravu nebo Borové Lady před pádem železné opony, kdy byla krajina mnohem divočejší, bez komfortu pro turisty.

Některá místa diváci ve filmech doslova objevovali. Nebylo moc výletníků, kteří by spěchali na pláně Horské Kvildy nebo k Chalupské slati.

Hájovna, ve které sympatický rošťák Véna pobýval, se nachází v Srní a říká se jí Klostermannova chalupa. Když se zde natáčelo, chyběla v domě elektřina a filmaři si museli přivést agregáty. Chalupa později posloužila i k natáčení zvířecích večerníčků Václava Chaloupka.