Magický hlas rebelky – dokument na Netflixu o jedné ze symbolických postav sametové revoluce

Olga Sommerová patří k významným českým režisérkám a v dokumentární tvorbě patří k nejoblíbenějším. Točí zajímavé dokumenty o lidech pro lidi. Po úspěšném filmu o Věře Čáslavské se režisérka zaměřila na další výraznou ženu, která se dokázala poprat s osudem a stát se legendou.

Olga Sommerová má velice dobře zmapováno, co diváci od dokumentů očekávají, a za své filmy už posbírala celou řadu cen včetně Českého lva. Za dokument o Martě Kubišové získala nominaci na Českého lva v roce 2014.

Trojnásobná „Zlatá slavice“ v dokumentu zavzpomíná na své dvě hudební kariéry, tu z mládí, než jí komunistický režim přerušil skvěle rozjetou kariéru, a tu porevoluční, kterou zahájila procítěnou písní Modlitba pro Martu, v minulosti považovanou za protestsong proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Ze života Marty Kubišové

Zpěvačka se ke zpěvu dostala vlastně náhodou, když ji slyšel zpívat jeden muzikant. Začala se učit hrát na klavír, to ji ale nebavilo. V roce 1961 se dostala do finále talentové soutěže, o rok později vyhrála konkurz v divadle v Pardubicích a následně se přes Divadlo Alfa v Plzni dostala do pražského Rokoka. V roce 1965 začala velmi úspěšná spolupráce s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. O rok později už měla prvního Zlatého slavíka.

Účinkování s Vondráčkovou a Neckářem bylo natolik úspěšné, že založili v roce 1968 uskupení Golden Kids. Druhého Zlatého slavíka si přebrala v roce 1969. Ale to byl také rok, kdy se její názory přestaly líbit tehdejšímu režimu, a přestože i v roce 1970 pěveckou anketu vyhrála, cenu si veřejně převzít nesměla. Ten rok ji také byla zakázaná činnost zpěvačky. Několik dalších let bylo její životní zkouškou, kterou naštěstí ustála. Dokonce se nebála podepsat Chartu 77 a chvíli působila jako její mluvčí. Ke své kariéře se vrátila až v listopadu 1989, kdy zazpívala z balkonu na Václavském náměstí Modlitbu pro Martu.

Zdroj:

• autorský článek