Příliš osobní známost: proč si Vilhelmová musela koupat rozkrok v řebříčku

Pokud do filmu obsadíte trio Balzerová, Vilhelmová a Hřebíčková, vypadá to minimálně nadějně. Všechny tři umí hrát jak vážné tak komediální role a dalo by se předpokládat, že nekývnou na účast jen tak v něčem. Bohužel, film Příliš osobní známost se ani tak nevyvedl.
 

Scénář vypráví příběh tří žen, které hledají štěstí v lásce. První polovina filmu vypadá jako komedie, kde se hlavně řeší milostné pletky a to, jak ulevit rozkroku od příliš žhavého sexu. Postava Tatiany Vilhelmové si totiž najde příliš vášnivého partnera, a i přestože už je dospělá a má dokonce malého syna, není schopná své nové lásce říct, že to prostě trochu bolí a bylo by potřeba maličko ubrat… Jako jednorázový vtip by to nebylo špatné. Ovšem když Vilhelmová dál souloží, trpí a mlčí a své potíže půlku filmu probírá jen s kamarádkou a řeší sedavými koupelemi v řebříčku, aniž by partnerovi cokoliv řekla, začíná to být dost trapné a dětinské.

Druhá půlka se náhle přehoupne do pokusu o rodinné drama. To se stane naprosto nečekaně. V první půli ideální partner se po krachu firmy z minuty na minutu mění v nezodpovědného agresivního alkoholika. A z nesnesitelné tchyně se vmžiku stane báječná ženská, která je pro svou snachu ohromnou oporou. Tyhle mnohdy nelogické, ale hlavně extrémně rychlé zvraty filmu zásadně ubírají. Obě půlky přitom mají něco do sebe. V první části najdeme pár docela dobrých vtipů, v druhé zase několik opravdu mrazivých momentů. To je ovšem bohužel vystláno spoustou mělkých nezáživných scén, které divák zapomene do hodiny od zhlédnutí.
 

Mužské partnery tří hlavních hereček hrají cizinci, a proto bylo nutné je nadabovat. Bohužel. Dabing je tak příšerný, že i kdyby byl film kvalitní, hlasy hlavních mužských postav by spolehlivě zkazili požitek. A u filmu, který je už tak nic moc, je to jen další hřebíček do rakve.
 

Herečky se mohou snažit sebevíc, nicméně špatně napsaný scénář a neustále přeskakování mezi příběhy a žánry jim moc šancí nedává. Hřebíčková působí poněkud unyle, Vilhelmová oproti tomu až příliš přehnaně šíleně. Eliška Balzerová z toho vychází nejlépe – ztvárňuje roli zapšklé tchyně. Je ženou, která je zklamaná životem, ale zároveň tak trochu i sama sebou, svými selháními a bolestí, se kterou se nikdy tak úplně nevyrovnala.
 

Film přesto nezachrání, a tak je až s podivem, že se na ČSFD hodnocení vyšplhalo na celých 49 procent. Tenhle pokus o romantickou komedii zkrátka opravdu nevyšel…