V čem vidí smysl života Lenka Zahradnická z Ordinace?
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciK herectví se dostala náhodou
V dětství trpěla na problémy se štítnou žlázou a sama sebe nazvala „Hyperaktivní koulí,“ nemoc ji však neporazila, a i díky sportu, který miluje (zkoušela třeba kickbox, akrobatické trampolíny, aerobik a jízdu na koni), má nyní krásnou postavu.
Původně však herectví studovat nechtěla, přemýšlela o studiu psychologie nebo jiných humanitních věd. Na DAMU se přihlásila se dvěma kamarády a úspěch ji zaskočil. Přesto se v herectví našla a užívá si role, ve kterých ji dá režisér možnost postavu spoluvytvářet.
Obavy z nekonečných seriálů
Lenka Zahradnická svoji první zkušenost se slávou a pozlátkem získala díky seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde ztvárnila Alenu Veverkovou. Původně však nad přijetím role váhala, měla obavu ze stigmatu herečky z nekonečných seriálů, a proto se obrátila na svého kamaráda Jiřího Stracha, kterého znala z natáčení pohádky Anděl Páně, kde měla původně hrát, ale kvůli odložení natáčení se role zhostila Zuzana Kajnarová. Jiří Strach ji se slovy, ať neblázní a využije příležitosti, o roli v seriálu přesvědčil.
O práci v Ordinaci později Lenka Zahradnická řekla, že je za tuto práci vděčná a naučila se díky ní třeba pracovat s kamerami či textem. Na natáčení ovšem zjistila, že trpí vzácnou fobií z knoflíků, k čemuž řekla: "Možná se to někomu bude zdát směšné nebo přinejmenším podivné. Ale trpím vzácnou, silnou fobií z knoflíků. Ještěže na stejnokroji zdravotní sestry, kterou hraji, žádné nejsou. A v životě se dají knoflíky nahradit zipy, suchými zipy nebo tkaničkami."
Kromě Ordinace si zahrála Hedviku z Ulice a objevila se ve filmu Vratné láhve nebo Past. Z divadelních rolí nejvíce vzpomíná na Grušenku z inscenace Bratři Karamazovi v divadle Disk. Nyní je na volné noze a vidět ji můžete například na Letních Shakespearovských slavnostech v Mnoho povyku pro nic.
Smyslem života jsou děti
S kameramanem Michalem Vavrou má dvě dcery a jak sama říká, s nimi přišel do jejího života smysl.
Mateřství ji pomohlo urovnat si priority a dovolí si práci i odmítat, nemá již touhu někomu něco dokazovat.
Dokonce nevylučuje ani změnu povolání a uvažuje například nad prací učitelky ve školce.
Některé pobouřila postojem ke kojení na veřejnosti: „Kojím, kojila jsem a doufám, že ještě dlouho kojit budu. Je to zázrak, je to dar a není to samozřejmost. Kojím venku, vevnitř, v lese i na ulici. Zkrátka tehdy, když je to potřeba,“ říká a doplňuje, že děti jsou u ní na prvním místě. (Super.cz)
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci
