Byl by to hřích: Seriál o tom, jaké to je umřít na lásku

Byl by to hřích: Seriál o tom, jaké to je umřít na lásku
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
HBO hned na začátku roku přichází s povedeným seriálem, který mapuje osud čtyř přátel a jejich dospívání a mládí. Nejde však o nezávaznou komedii o nešťastných láskách. Jsou totiž 80. léta a světem se začíná šířit nový smrtící virus.

Hlavními postavami jsou Ritchie (Olly Alexander), Roscoe (Omari Douglas) a Colin (Callum Scott Howells). Tito tři mladí muži odcházejí do Londýna začít nový život. Seznamují se díky dívce Jill (Lydia Westová) a brzy společně stvoří nerozlučnou partu. Jsou si blíž, nežli s vlastní rodinou – vliv na to má i jejich homosexuální orientace, kterou před svými rodinami či zaměstnavateli tají. Jen mezi přáteli pak mohou být skutečně sami sebou. Pořádají divoké večírky a užívají si mládí. Postupně však někteří onemocní záhadnou nemocí a začne se mluvit o smrtícím viru… Ten ale útočí údajně jen na homosexuály, a tak ho ani vláda, ani zdravotníci příliš neřeší.

Byl by to hřích patří k dílům, které se věnují LGBTQ+ komunitě. S těmi se poslední dobou roztrhnul pytel a pro průměrného českého diváka střední generace to může být stále ještě šokující. Naštěstí i v našem rybníčku se objevují filmy či seriály, ve kterých sem tam probleskne nějaká ta minoritní orientace. Jako příklad uveďme třeba Šarlatána, který navíc není orientovaný na tolerantní teen publikum, ale díky historickému tématu i Ivanu Trojanovi v hlavní roli spíše právě na střední generaci. Byl by to hřích je ale úplně jiný šálek kávy, takže pokud jste i při Šarlatánovi zatínali zuby, tohle rozhodně není seriál pro vás. Na druhou stranu, pokud v 21. století stále existují lidé, kteří pohled na dva líbající se muže nesnesou, ukazuje to, že tvůrci udělali dobře, že se tímto tématem zabývali, a navíc ho ztvárnili vysoce citlivě, zábavně a zároveň bez snahy diváka nějak zvlášť poučovat nebo mu nutit, co si myslet. 

Kouzlo totiž spočívá v tom, že scenárista Russel T. Davis napsal postavy, které si zamilujete během několika minut prvního dílu. A pak vám je úplně jedno, koho si tihle kluci vodí do ložnice. Výborné je také herecké obsazení, obzvláště Olly Alexander v hlavní roli. Zaujme i Neil Patrick Harris, který se sice objeví jen v prvním díle, ale i přesto bude pro mnohé zcela jistě jednou z nejoblíbenějších postav. Svou roli ztvárnil citlivě a dokázal se dokonale vyprostit ze škatulky proutníka Barneyho z How I Met Your Mother. Výborná je i Lydie Westová, představující věrnou kamarádku Jill. Její tolerance a bezpodmínečná láska i ochota pomoci působí upřímně, nepřehnaně a obdivuhodně. A ostrý proslov vůči matce jednoho z hlavních hrdinů, který nám servíruje v posledním dílu, je jedním z vrcholů celého seriálu i jejího hereckého koncertu.

Příjemná je i retro atmosféra osmdesátých let. Tu skvěle dokreslují nejen kostýmy a lokace, ale i perfektně zvolený soundtrack. S kostýmy si tým vyhrál do posledních detailů – v jedné scéně má Jill vlasy vzadu sepnuté retro sponou, nicméně vzhledem k tomu, že je k divákovi celou dobu čelem, odhalí ji jenom na vteřinu a navíc pouze část. Přesto právě tyhle drobnosti dodávají scéně i postavám zdání opravdovosti.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že seriál je hlavně o AIDS, opak je pravdou. Mladí přátelé sice dospívají ve stínu smrtícího viru, ale hlavní je, jak řekne Ritchie v posledním díle, že to všechno byla sranda. A to i přesto, že v některých chvílích ukápne slza nejen hercům, ale i divákovi. Ačkoliv by totiž zvolené téma svádělo k patosu a citově exponovaným scénám, tvůrci se mu vyhýbají, emoce přicházejí přirozeně, a i přes bolavé okamžiky a ztráty, se kterými se hrdinové musejí potýkat, je to i pro diváka většinu času opravdu hlavně sranda.