Jeho tvář zná každý, jméno už málokdo. Jak dnes žije představitel Velena z pohádky Princ a Večernice

Legendární pohádka Princ a Večernice z roku 1978 dodnes patří mezi nejoblíbenější české pohádky. Zatímco o obsazení kouzelné Večernice měl režisér Václav Vorlíček okamžitě jasno a vsadil na Libuši Šafránkovou, tvář prince Velena hledal dlouho.I když měl Ďurdiak pro roli dokonalý vzhled, jeho hlas nahradil český herec Petr Svojtka.

Role prince Velena v nádherné pohádce Princ a Večernice

Když obsazoval Václav Vorlíček pohádku Princ a Večernice, měl ohledně Večernice hned jasno a ani si v roli neuměl představit nikoho jiného než princeznu ze všech princezen nejoblíbenější – Libuši Šafránkovou. V případě role prince Velena to tak snadné neměl.

Obsazení této role bylo pro režiséra skutečným oříškem, a protože hledal tvář, která by byla neokoukaná, rozhodl se zkusit štěstí se slovenskými herci. V databázi se mu zalíbil tehdy šestadvacetiletý Juraj Ďurdiak. Pozval ho tedy do Prahy na konkurz a netrpělivě čekal, kdy se objeví.

Jenže mladý Slovák nepřijel. Jak se později Vorlíček dozvěděl, Juraj jednoduše nevěřil, že by mohl uspět. Zúčastnil se už několika českých konkurzů a vždy to dopadlo stejně – nic z toho nebylo. Vorlíček se tedy vypravil na Slovensko, aby si herce prohlédl, a rovnou v Bratislavě se dohodli na spolupráci.

Žádné velké přípravy slovenského herce nečekaly. Bylo jasné, že ho bude dabovat Petr Svojtka, který už se osvědčil i při dabingu Pavla Trávníčka, který měl v době natáčení tak silný moravský přízvuk, že bylo snadnější jeho hlas nahradit. Juraj musel absolvovat pouze hodiny šermu. Role prince Velena mu zajistila věčnou slávu.

Podobný úspěch si ještě zopakoval o rok později s rolí v dramatu Smrť šitá na mieru. Herec se poté objevil ve spoustě seriálů a televizních filmů, ale takový úspěch, jaký zažil po pohádce Princ a Večernice, už ho nepotkal. Možná se o jeho popularitu v pohádce trochu zasloužila i samotná představitelka Večernice a také trochu lehkovážná povaha prince, kdy přeskočil všechny královské protokoly a sestrám sehnal ženichy, než se stihly vzpamatovat.

Další život sympatického herce

V českém filmu už Juraje žádné štěstí nepotkalo, ale na Slovensku se mu dařilo především na divadelním jevišti. V devadesátých letech se věnoval podnikání, mimo jiné vlastnil kavárnu U Anjelov na Starém Městě v Bratislavě. S podnikáním skončil po tragické smrtelné nehodě své o čtyři roky starší sestry Judity, která byla rovněž herečkou. Zemřela 5. února 1992 jen pár dní před oslavou svých 44. narozenin.

Poté, co se soustředil pouze na herectví, se stal na tři roky uměleckým ředitelem Nové scény v Bratislavě, další čtyři roky dělal manažera Štúdia L+S a poté se rozhodl předávat své zkušenosti mladým talentům na Státní konzervatoři v Bratislavě.