30 případů majora Zemana: Těžký infarkt hlavního hrdiny už v začátku natáčení ohrozil celý projekt

Začalo to zlomenou nohou během představení Zkrocení zlé ženy. Herec Vladimír Brabec se stáhl do domácího prostředí a několik týdnů měl volno. Začal se cítit odpočinutý a silný, a tak se rozhodlo opět naplno zapojit do všech svých aktivit. Jenže jeho tělo na to mělo jiný názor a přímo na divadelním jevišti dostal těžký infarkt. Pro seriálový štáb to byla pohroma, ale bylo rozhodnuto točit ostatní scény a na Brabce počkat, dokud se neuzdraví. Byl to určitě velký risk, protože infarkt v té době představoval mnohem větší zdravotní problém než dnes a medicína byla jinde než dnes. Prakticky jediným lékem byl klid.

Brabce situace hodně vyděsila a lékaři mu doporučovali, aby s divadlem přestal. To nechtěl, ale bylo mu jasné, že na čas si odpočinout musí. Žádal o neplacené volno, ale k vlastnímu překvapení ho nedostal. Bylo mu řečeno, že to by potom chtěli všichni a muzikanti z divadla by to zneužívali k tomu, že by si během volna jezdili na kšefty do ciziny.

Jeho argument, že nechce nikam jezdit, ale je po vážné nemoci, nikdo neuznal. Tak se rozhodl z Národního divadla odejít. Ocitl se v situaci, kdy neměl razítko zaměstnavatele v občance, a to v té době představovalo problém. O takových lidech se mluvilo jako o příživnících socialistického státu.  Díky filmování mu bylo nabídnuto stát se zaměstnancem Filmového studia Barrandov a on nabídku s vděčností přijal a po krátkém domácím odpočinku se vrhl se opět na natáčení. První záběr, který po infarktu natočil, byl k dílu Křížová cesta.

Potom však přišlo natáčení scény pro díl Romance o nenápadné paní, kdy měl běžet po kolejišti a strhnout před projíždějícím vlakem Gabrielu Vránovou, která chtěla spáchat sebevraždu. Brabec se takové fyzické zátěže bál, a tak dostal k ruce osobní zdravotní sestru, která s ním byla na natáčení, pomáhala mu s rozcvičováním a hlídala jeho stav, aby se mohl soustředit na práci.

Natáčelo se opravdu s rozjetou lokomotivou a oba herci měli nahnáno, aby spadli správným směrem a nenechali třeba na kolejích nohu. Záběr se točil několikrát a podle Brabce to nebyla vůbec sranda vidět proti sobě tu velikou valící se mašinu. Tenkrát jim dokonce po natočení záběru povolil režisér panáka vodky. Vladimír Brabec své pocity z natáčení barvitě popsal ve své knize Major Zeman – Jak to vidím dnes.