Dva slavné filmy zničily Rudolfu Hrušínskému kariéru a režim ho na roky umlčel

Herecká legenda Rudolf Hrušínský prožil po srpnu 1968 profesní teror. Stačily k tomu dva trezorové filmy – Spalovač mrtvol a Skřivánci na niti

Na první pohled působil klidně a nenápadně. Nepatřil k hercům, kteří by vyvolávali skandály nebo hlasitě bojovali s režimem. Rudolf Hrušínský byl především mistrem hereckého umění. Stačil jediný pohled, drobná změna výrazu nebo sotva postřehnutelná pauza a diváci přesně věděli, co jeho postava prožívá. Právě tato výjimečná schopnost z něj udělala jednu z největších legend českého filmu.

Jenže konec šedesátých let přinesl zlom, který změnil nejen osudy celé země, ale i jeho kariéru. Nikdo tehdy netušil, že dva filmy, na které mohl být právem pyšný, se promění v důvod, proč se ocitne na seznamu nepohodlných umělců.

Dvě mistrovská díla, která režim vyděsila

Rok 1968 bývá označován za zlatou éru československé kinematografie. Právě tehdy vznikl psychologický horor Spalovač mrtvol, v němž Rudolf Hrušínský vytvořil jednu z nejlepších rolí evropské filmové historie. Jako zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl se dokázal během několika scén proměnit ze zdánlivě laskavého otce rodiny v děsivého fanatika. Dodnes film fascinuje svou atmosférou, kamerou Stanislava Miloty i režijním vedením Juraje Herze. Krátce po okupaci Československa však snímek putoval do trezoru. To se stalo i navzdory tomu, že byl film oceněný na několika prestižních festivalech . Tento film najdete třeba na Netflixu a na Oneplay.

Jen o rok později následoval další zásah. Jiří Menzel natočil podle Bohumila Hrabala tragikomedii Skřivánci na niti, která s jemnou ironií ukazovala absurditu padesátých let. Film se však do kin vůbec nedostal. Jiří Menzel musel urychlit natáčení, aby snímek vůbec stihl dokončit. Tušil, že hraje o každý den. Komunistické vedení nakonec rozhodlo, že zůstane zamčený v trezoru dlouhých dvacet let a diváci jej poprvé spatřili až po sametové revoluci v roce 1990. Film byl sice schválený 30. 10. 1969 k promítání, ovšem nebyl schválený do distribuce, takže ho po natočení viděla jen hrstka lidí. Film si můžete připomenout na Oneplay.

Nestačilo jen zakázat filmy. Trest přišel i pro herce

Pro Hrušínského to nebyla jen ztráta dvou mimořádných snímků. Po srpnu 1968 se stal jedním z umělců, na které normalizační režim začal vyvíjet stále větší tlak. Situaci ještě zhoršil jeho podpis manifestu Dva tisíce slov, kterým podpořil reformní snahy Pražského jara. Hrušínský byl uznávaný jako herec, pokračovatel herecké dynastie i jako člověk pevných morálních zásad. Proto byl pro režim nebezpečný.

Následovaly roky, kdy se jeho jméno přestalo objevovat v nových projektech tak často jako dřív. Nabídky mizely, natáčení bylo omezováno a jeden z nejlepších českých herců se ocitl na okraji zájmu mocných. Nebyl uvězněn ani veřejně souzen, ale právě podobný tichý profesní zákaz představoval jednu z nejúčinnějších zbraní normalizačního režimu. Zažilo to mnoho herců.

Herec, kterého si oblíbilo hned několik generací diváků

O to pozoruhodnější je, že Hrušínský nikdy neztratil respekt diváků ani kolegů. Uměl zahrát obyčejného člověka tak přesvědčivě, že mu publikum věřilo každé slovo. Ať už šlo o dobráckého Švejka, melancholického doktora z Postřižin, vesničana ze Slavností sněženek, kochajícího se doktora z Vesničky mé střediskové nebo psychopatického Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, pokaždé vytvořil nezapomenutelnou postavu.

Právě Spalovač mrtvol je dodnes považován za vrchol jeho kariéry. Juraj Herz později přiznal, že bez Hrušínského by film nikdy neměl tak mrazivou sílu. Jeho výkon získal uznání i v zahraničí a po roce 1989 začal snímek sbírat obdiv po celém světě.

Spravedlnost přišla až po dvaceti letech

Ironií osudu je, že filmy, kvůli nimž měl režim z Hrušínského obavy, dnes patří mezi nejcennější díla české kinematografie. Spalovač mrtvol bývá pravidelně zařazován mezi nejlepší české filmy všech dob, ale diváky z něk trochu mrazí. Skřivánci na niti po svém opožděném uvedení získali v roce 1990 prestižního Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně a jde o připomínku doby, kdy byla svoboda sprosté slovo.

Rudolf Hrušínský se nakonec před kameru vrátil a zanechal po sobě desítky nezapomenutelných rolí. Jeho profesní kariéra přesto zůstává hořkou připomínkou doby, kdy o osudu umělce nerozhodoval talent ani přízeň diváků, ale politická loajalita. Stačily dva filmy, které dnes obdivuje celý svět, a jedna z největších českých hereckých legend poznala, jak krutý může byt systém založený na ideách socialismu.