Legendární Vesnička má středisková vznikla vlastně náhodou a bez velkých plánů

Legendární Vesnička má středisková vznikla vlastně náhodou a bez velkých plánů
Zdeněk Svěrák je podepsaný pod celou řadou úspěšných českých filmů. Scénář ke zmíněnému filmu nijak dlouho neplánoval. Když mu z Barrandova zavolali, že mu byl omylem vyplacen dvakrát honorář za film Na samotě u lesa, vznikl nápad na vyrovnání dluhu dalším scénářem.

Tak vznikl příběh zaostalého nevzhledného mladíka, který si žije poklidným životem ve vesnické chaloupce po rodičích. Scénář byl napsaný jen za účelem vložení do archivu, aby mělo studio v pořádku účetnictví.

Jenže úplně náhodou se k příběhu dostal Jiří Menzel a poznal v něm potenciál. Zdeněk Svěrák se tak pustil do opravdového scénáře a pro Menzela to znamenalo několik let čekání. To se určitě vyplatilo a jak Menzel uvedl, bylo to nejlepší dílo, které Svěrák napsal. Sám skromně dodal, že je to Svěrákův film a on to jen „secvičil“.

Jiří Menzel měl však úplně jinou představu pro vzhled pana Pávka. Svěrák v této roli viděl urostlého Petra Nárožného.

Menzelovi se však představa dvou vysokých mužů nelíbila a představoval si, že by mnohem komičtěji působila dvojice „čahoun a prcek“. A tak vznikla kontrastní dvojice vysokého a hubeného Jánose Bána a podsaditého Mariána Labudy.

Bán se na práci moc těšil, a dokonce si sám nechal udělat v Budapešti speciální zubní protézu. Bán jako Otík měl celou dobu natáčení nechápavý výraz. To herec nemusel předstírat. Česky nerozuměl ani slovo a učil se jen to, co má dělat v dalším záběru. Jeho jazykovým znalostem odpovídaly i věty ve filmu:

Rohlík.

Nechci k Turkovi.

János Bán v současnosti, zdroj: Pavel Gwužď / Nextfoto

Marian Labuda byl ze své role nadšený, a přestože se počítalo s tím, že náklaďákem bude jezdit náhradník, Labuda pyšně oznámil, že proslulou Pragu V3S může řídit sám, protože nejen že má potřebný řidičák, ale umí ji bravurně řídit.

Dvě scény z filmu vznikly díky kreativitě Jiřího Menzela. Přišlo mu, že vztah Pávka a Otíka je až moc idylický, tak vymyslel scény, kdy Otík kvůli vtipu posolí Pávkovi polévku a odloží talíř s jídlem na jeho židli.

Celý film byl točený pro pohlazení na duši. Do role babičky Pávkových byla obsazena Vlastimila Vlčková, profesí účetní. Z paní Vlčkové se stala hvězda poté, co dělala hospodyni Cecilku nejznámějšímu českému faráři Otíkovi v Hošticích. Trochu z protekce dostal roli i režisér František Vláčil, který daroval doktorovi v podání Rudolfa Hrušínského psa jménem Karel von Bahnhof.

Starostlivou babičku, která se starala o Otíka, měla původně hrát slavná Stella Zázvorková. Jenže na poslední chvíli odmítla kvůli zájezdu k moři. Šanci tak dostala nejoblíbenější důchodkyně z filmového plátna, Milada Ježková. Tu si určitě vybavíte z filmu Kulový blesk, kde málem zmařila největší stěhovací akci v dějinách, když si výměnu bytu chtěla rozmyslet, přestože z nové půdičky byla nadšená. A jako Otíkova babička opět zazářila.

Schvalování filmu provázely drobné problémy, protože vedení studia mělo pocit, že se tak trochu zesměšňuje socialistická vesnice a členy JZD.  Nakonec film prošel a tvůrci byli odměnění pozváním na Oscary. Menzel sice zlatou sošku v Americe nezískal, ceny si ale odvezl z Kanady, Španělska a Francie. A určitě největším oceněním je zájem diváků.

Zdroje článku: