Jaroslav Marvan: Muž, kterého miloval celý národ. Jeho největší tajemství však vyšlo najevo až po letech

Muž, jehož slovo platilo víc než zákon

Když se dnes na televizní obrazovky vrací seriál Hříšní lidé města pražského, znovu se potvrzuje, že některé postavy nestárnou. Vrchní policejní rada Karel Vacátko, muž s pevným hlasem, neochvějnou autoritou a smyslem pro spravedlnost, patří k nim. Navenek přísný, uvnitř lidský a chápající. Stačilo několik vět a největší darebáci věděli, kdo je pánem situace.

Jen málokdo si však uvědomuje, že za touto ikonickou postavou stál herec, jehož vlastní život byl mnohem dramatičtější než většina případů, které Vacátko na obrazovce řešil. Jaroslav Marvan dokázal během své kariéry ztvárnit stovky postav. Hrál profesory, policisty, úředníky, strojvůdce, revizory i obyčejné dělníky. Přesto o sobě s humorem říkal, že doma nedokáže ani zatlouct hřebík.

Diváci v něm však viděli obyčejného člověka, který si dokáže poradit s každou situací. A právě to z něj udělalo jednu z největších hvězd českého filmu.

Chlapec ze Žižkova, kterému nikdo nevěřil

Narodil se 11. prosince 1901 na pražském Žižkově v pavlačovém domě, kde pod jednou střechou žilo několik generací. Otec Leopold pracoval jako pošťák a pro syna si představoval jistou úřednickou kariéru. Herectví považoval za nejistou a nepraktickou cestu.

Jaroslav byl navíc celý život nesmírně plachý. Ve stínu staršího bratra Josefa, kterému šlo všechno od ruky, si často připadal neschopný. Když Josef během první světové války padl na frontě, zasáhla tragédie celou rodinu.

Mladý Marvan zatím nacházel útěchu v biografech a ochotnickém divadle. Na jeviště se dostal vlastně náhodou. Těsně před premiérou hry Naši furianti přišel jeden z herců o hlas. Jediný člověk, který znal roli nazpaměť, byl právě Marvan. Přestože měl obrovskou trému, zaskočil. A publikum bylo nadšené. Tehdy ještě netušil, že právě udělal první krok k mimořádné kariéře.

Po boku krále komiků

Osudovou postavou se pro něj stal Vlasta Burian. Díky doporučení Josefa Čapka získal angažmá v jeho divadle a brzy se stal nepostradatelnou součástí souboru. Byli jako den a noc. Burian miloval improvizaci a chaos. Marvan naopak potřeboval přesnost, pořádek a důkladnou přípravu. Zatímco Burian dokázal během představení změnit celý dialog, Marvan znal každou repliku do poslední čárky. Právě díky tomuto kontrastu tvořili dokonalou dvojici.

Diváci je zbožňovali a Burian si dobře uvědomoval, jak cenného partnera vedle sebe má. Když se Marvan po letech rozhodl odejít, nabídl mu dokonce smlouvu s prázdnou kolonkou pro honorář. Herec si mohl napsat jakoukoliv částku. Přesto odešel. Ne kvůli penězům, ale proto, že chtěl růst dál. 

Profesor, kterého si pamatují celé generace

Od třicátých let se stal jedním z nejobsazovanějších českých herců. Hrál téměř nepřetržitě a do konce druhé světové války natočil více než devadesát filmů.

Diváci si ho zamilovali především jako přísného, ale dobrosrdečného profesora v legendárních komediích Cesta do hlubin študákovy duše a Škola, základ života. Jeho nezaměnitelný hlas, přísný pohled a schopnost spojit autoritu s lidskostí vytvořily typ postavy, který ho provázel po celý život. Po válce, kdy kariéry mnoha prvorepublikových hvězd skončily, zažíval Marvan svůj vrchol. Hrál revizora Gustava Anděla, strojvůdce Antonína Matyse i desítky dalších postav, které se staly součástí české kulturní paměti.

V roce 1953 navíc vstoupil do historie jako první člověk, který promluvil k divákům při zahájení televizního vysílání v Československu.

Zakázaná láska, která změnila všechno

Veřejnost ho vnímala jako spořádaného muže žijícího v harmonickém manželství s herečkou Marií Marvanovou. Manželé spolu strávili více než padesát let a navenek působili jako ideální pár. Jenže v polovině padesátých let se stalo něco, co by od něj čekal málokdo. V Národním divadle poznal o šestadvacet let mladší herečku Alenu Jančaříkovou. Zamiloval se do ní tak silně, že začal žít dvojí život. Vztah dlouho tajili, ale když Alena otěhotněla, utajit už nic nešlo.

Narodila se dcera Alena, jediné dítě Jaroslava Marvana.

Místo radosti však přišly problémy. V době, kdy režim pečlivě sledoval veřejnou morálku známých osobností, se z milostného vztahu stala politická záležitost. Funkcionáři označili hercův život za „nemravný“ a na dlouhá léta mu pozastavili udělení titulu Národní umělec.

Marvan se ocitl mezi dvěma ženami a dvěma rodinami. Rozhodnutí nedokázal učinit nikdy. Nechtělo se mu opustit pohodlný život s manželkou, ale nechtěl se připravit o chvíle s milenkou a dcerou.

Smrt, která dodnes budí otázky

Příběh nabral tragický směr v prosinci roku 1961. Alena Jančaříková měla v Národním divadle přivítat významnou polskou delegaci. Když pro ni přijel služební vůz, nikdo neotvíral. Nakonec byly vyraženy dveře. Herečka byla nalezena mrtvá.

Oficiální vyšetřování případ uzavřelo jako sebevraždu svítiplynem. Už tehdy se však objevovala řada nejasností a rozporů. Některé okolnosti nikdy nebyly uspokojivě vysvětleny a kolem její smrti se dodnes vznášejí otazníky. Žena měla zranení na bradě a na rukou, jako by se poprala. To vyšetřovatelé ignorovali, stejně jako zpřeházený byt a viditelnou přípravu na akci, kam už herečka nedorazila. Nabízela se i otázka, proč by matka opustila své tři děti. Marvan o tragédii téměř nemluvil. Lidé z jeho okolí však později vzpomínali, že právě tato událost ho hluboce poznamenala.

Království uprostřed lesů

Když potřeboval utéct před světem, mířil do jihočeské Výšice. Starou chátrající chalupu zde koupil v roce 1960 a proměnil ji v útulné venkovské sídlo. Právě tady nacházel klid, který mu hektický život filmové hvězdy nemohl nabídnout. Miloval přírodu, ticho a samotu. Přátelé vzpomínali, že na chalupě působil úplně jinak než ve městě. Uvolněněji, spokojeněji a šťastněji.

Ironií osudu je, že muž, který celý život hrál řemeslníky, strojvůdce a praktické chlapy, se při opravách chalupy musel spoléhat na pomoc druhých. Manuální práce mu zkrátka nikdy nešla a kutil se z něj nikdy nestal.

Hvězda, která nezmizela

Když 21. května 1974 zemřel, odcházela jedna z největších osobností českého filmu. Za sebou zanechal téměř tři stovky filmových a televizních rolí, stovky divadelních vystoupení a nesmazatelnou stopu v české kultuře.