A pátý jezdec je Strach: Mistrovské drama, které ukazuje okupaci jinak než většina českých filmů

Když je největším nepřítelem vlastní strach

V české kinematografii vznikla řada filmů o druhé světové válce, jen málokterý však dokázal zachytit atmosféru okupace tak intenzivně jako snímek A pátý jezdec je Strach režiséra Zbyňka Brynycha. Film z roku 1964 se odehrává během nacistické okupace Prahy a sleduje osud židovského lékaře Armína Brauna, kterému nacisté zakázali vykonávat jeho profesi. Někdejší uznávaný docent nyní pracuje jako skladník v synagoze a žije osamělým životem na okraji společnosti.

Příběh se rozbíhá ve chvíli, kdy je Braun požádán o pomoc zraněnému členovi odboje. Rozhodnutí, zda riskovat vlastní život a pomoci druhému člověku, se stává zkouškou jeho charakteru. Brynych však nevytváří klasický příběh hrdiny bojujícího proti nacistům. Místo toho se soustředí na psychologii strachu, který proniká do každé místnosti domu a ovlivňuje chování všech jeho obyvatel.

Praha jako noční můra

Jedním z důvodů, proč film působí tak silně i po více než šedesáti letech, je jeho mimořádná vizuální stránka. Brynych se inspiroval německým expresionismem a vytvořil svět, který připomíná zlý sen. Úzké chodby, temná schodiště, deformované úhly kamery a kontrastní černobílý obraz vyvolávají pocit neustálého ohrožení. Divák má pocit, že sleduje realitu očima člověka, který žije pod neustálým tlakem a očekává katastrofu za každými dveřmi.

Právě proto bývá film označován za jeden z vrcholů československé nové vlny. Na rozdíl od tradičních válečných dramat nestaví na akci nebo velkých historických událostech. V centru pozornosti stojí obyčejní lidé, jejich slabosti, obavy a morální rozhodnutí. Strach zde není jen emocí, ale samostatnou silou, která dokáže měnit lidské charaktery.

Miroslav Macháček a jeho životní výkon

Největší devizou filmu je bezpochyby výkon Miroslava Macháčka v roli docenta Armína Brauna. Významný herec, režisér a pozdější legenda Národního divadla vytvořil postavu člověka, který je vyčerpaný, ponížený a osamělý, přesto v sobě dokáže najít sílu jednat správně. Jeho Braun není akčním hrdinou. Je to obyčejný člověk, který se bojí stejně jako všichni ostatní. Právě proto působí jeho odvaha tak přesvědčivě. Filmový přehled i Národní filmový archiv označují Macháčkův výkon za jeden z vrcholů jeho kariéry.

Macháček navíc dokázal postavu vystavět především pomocí gest, pohledů a drobných výrazů. Mnohdy stačí jediný detail v jeho tváři, aby divák pochopil vnitřní boj, který Braun svádí mezi pudem sebezáchovy a vlastní morálkou.

Plejáda hereckých osobností

Vedle Macháčka se ve filmu objevuje řada výrazných českých herců. Olga Scheinpflugová, známá jako herečka a manželka spisovatele Karla Čapka, zde ztvárnila učitelku hudby. Zajímavostí je, že šlo o její poslední filmovou roli. Přesto dokázala vytvořit nezapomenutelnou postavu ženy, která se snaží zachovat si důstojnost ve světě ovládaném strachem.

Výraznou roli má také Jiří Adamíra jako majitel domu Karel Veselý. Adamíra patřil k nejcharismatičtějším českým hercům své generace a proslavil se nejen filmem, ale i rozhlasem a dabingem. Jeho postava představuje člověka snažícího se přežít za každou cenu, což z něj činí jeden z nejzajímavějších charakterů filmu.

Neméně působivý je Josef Vinklář v roli Vlastimila Fanty. Herec, kterého si diváci později spojovali například se seriálem Nemocnice na kraji města, zde ztvárnil člověka ochotného kvůli vlastnímu bezpečí zradit druhé. Vinklář dokázal postavu zahrát bez přehnané démonizace, což ji činí ještě znepokojivější.

Silný dojem zanechává i Ilja Prachař jako řezník Šidlák. Oblíbený herec a otec Davida Prachaře představuje jednu z mála postav, která si navzdory okolnostem zachovává lidskost a odvahu.

Film, který uspěl i ve světě

Přestože jde o komorní československý film, podařilo se mu prorazit i za hranicemi. Díky spolupráci s italským producentem Carlem Pontim se část natáčení uskutečnila v Římě a snímek se dostal na řadu zahraničních festivalů. Ocenění získal například v Mar del Plata, Helsinkách nebo italském Cuneu. Pozitivně jej přijala také zahraniční kritika, která oceňovala především jeho atmosféru a psychologickou hloubku.

Právě schopnost spojit osobní příběh s univerzálním tématem lidského strachu dává filmu nadčasovost. Nejde pouze o výpověď o nacistické okupaci, ale o příběh o tom, jak se lidé chovají ve chvíli, kdy jsou vystaveni extrémnímu tlaku.

Nadčasové dílo, které stále zneklidňuje

A pátý jezdec je Strach patří k filmům, které diváka neohromují velkolepostí, ale pomalu a nenápadně se mu dostávají pod kůži. Zbyněk Brynych vytvořil dílo, které ukazuje okupaci jako stav mysli, jako každodenní zápas se strachem a vlastními pochybnostmi. Díky mimořádné režii, působivému vizuálnímu stylu a nezapomenutelnému výkonu Miroslava Macháčka zůstává tento film jedním z nejodvážnějších děl české kinematografie.

Ve vysílání 14.6. v 16:00 na CSFilmu.