Kopání do orchestrionu v Chalupářích nebylo ve scénáři: Režisér odhalil pravdu po letech

Souboj dvou světů na vesnici

Setkání dvou naprosto odlišných povah slibovalo od samého začátku třaskavou zábavu. Evžen Huml v podání Jiřího Sováka a Bohouš Císař, kterého mistrovsky ztvárnil Josef Kemr, rozehrávají v epizodě Kapr nezapomenutelnou partii plnou jízlivých poznámek a skrytého humoru.

Slova jednoho z věrných diváků mluví za vše:

Asi nejvtipnější díl těžící z rozdílnosti povah obou hlavních protagonistů. Na dialozích je poznat, že Evženova postava byla psána pro Jaroslava Marvana, jeho jedovaté poznámky jako by z Gustava Anděla vypadly, jen Jiří Sovák k Marvanově jízlivosti přidal ještě dávku cholerismu.

Sázka o syrové těsto a koulení očima

Celé to neustálé špičkování a napětí mezi oběma muži nakonec vyvrcholí sázkou, která se zapsala do zlatého fondu české televizní zábavy. Evžen Huml se totiž vsadí s Bohoušem, že v místním rybníku uloví rybu, přestože podle pamětníků „posledního kapra chytili Husité“.

Sázka je drsná: vítěz bude jíst lahodné kapří řízky, zatímco poražený bude muset předvádět trest v podobě pojídání syrového těsta a koulení očima. Bohouš se však rozhodne vzít osud do vlastních rukou a zosnuje na Evžena rafinovanou boudu.

Odjede do Prahy, v obchodě koupí živého kapra, tajně ho přiveze na motorce zabaleného v mokrém hadru a vypustí ho do rybníka. Evžen kapra nakonec skutečně chytí, čímž sázku vyhraje, ale místo ponížení soupeře přichází usmíření. Oba muži kapra snědí společně, což položí pevný základ jejich budoucímu velkému přátelství.

Velký podvod s orchestrionem: V chalupě nikdy nestál

Jedním z největších mýtů, který dodnes obklopuje natáčení v obci Višňová na Příbramsku (která v seriálu vystupuje pod fiktivním názvem Třešňová), je umístění slavného orchestrionu. Internetová média a turistické weby dodnes masivně šíří informaci, že tento legendární hrací stroj stál přímo v tamní chalupě.

Skutečnost je ale zcela jiná. Orchestrion byl po celou dobu umístěn výhradně v pražských ateliérech Hostivař, kde se natáčely veškeré vnitřní prostory chalupy. Do samotné Višňové se tento vzácný nástroj během natáčení vůbec nepodíval.

Proč do něj museli herci opravdu kopat?

Mnoho diváků se domnívá, že scéna, kdy postavy musí do orchestrionu kopnout, aby začal hrát, byla jen vtipným nápadem scénáristů Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky. Režisér seriálu František Filip však po letech odhalil skutečnou pravdu, která ukazuje na improvizaci přímo na place.

Byla to bouda. V chalupě orchestrion nikdy nestál. Všechny interiéry se totiž točily v ateliérech v Hostivaři. Nebylo časově možné jezdit pořád sem a tam. Že nehraje, jsme zjistili, až když jsme začali točit. Nejdřív nechtěl vůbec naskočit a potom jenom tak chrchlal. Když herci zjistili, že inštrument nehraje, tak do něho vzteky kopli. Orchestrion se najednou rozehrál. A tak jsme do něho po celé natáčení kopali a nechali to i v příběhu, vzpomínal režisér.

Biologické zázraky a podivné počty u rybníka

Při pozorném sledování epizody Kapr však můžeme narazit na několik úsměvných chyb a nelogičností, které tvůrcům unikly. První z nich se odehrává přímo u Vojáčkova rybníka ve Višňové.

V ději se Bohoušovi utrhne z prutu jediný kapr v celém rybníku. Během pouhých několika vteřin však tatáž ryba zabere Evženovi na protější straně vodní plochy. Z hlediska biologie ryb i fyziky jde o naprosto nemožný jev a jasnou chybu střihu.

Podivná cena za rybu a záhadné stěhování

Další nesrovnalost se týká nákupu samotného kapra v obchodě. Bohouš kupuje rybu, u které je na ceduli jasně uvedena cena 15 Kčs za kilogram. Prodavač mu však bez mrknutí oka naúčtuje 28,60 Kčs.

Aby tato cena odpovídala realitě, musel by kapr vážit téměř dva kilogramy. Pohled na samotnou rybu v záběru však prozrazuje, že je vizuálně mnohem menší. Poslední drobný detail se týká Evženova stěhování.

Huml v dialogu výslovně zdůrazňuje, že si na chalupu veze své staré oblíbené kanape, protože je na něj zvyklý. Pozorný divák si však všimne, že na korbě stěhovacího vozu je po celou dobu naložena moderní válenda.

I přes tyto drobné chyby zůstává druhý díl Chalupářů klenotem české televizní tvorby, který i po více než padesáti letech od své premiéry v roce 1975 dokáže spolehlivě pobavit celé generace diváků.