Pravidla lži Roberta Sedláčka vám klidné sny nepřinesou, za připomenutí určitě stojí

Pobyt dobrovolných vězňů by měl trvat rok a je založený na rovnoprávnosti. Nikdo nevelí, nikdo nekontroluje dodržování pravidel a netrestá. Pouze ohledně sexuálních vztahů je jasno. Jsou zakázané, protože by mohly narušit křehkou atmosféru uvnitř komunity. Jenže to není tak snadné, když jsou spolu muži a ženy pohromadě a zábavy je pomálu.

Všichni si uvědomují, že porušení pravidel komunity znamená odchod. Porušovat pravidla tam, kde se tolik hraje na pravdu, znamená rozvrátit všechno a ohrozit všechny. Brzy mezi ně přijde někdo nový a někdo další si pak vzpomene, že jedna smrt tam venku, v tom nepřátelském světě, byla vražda. Co mělo být dávno mrtvé, se probudilo k životu, a poklidná atmosféra je minulostí.

Robert Sedláček se velice dobře zapsal jako autor dokumentů a tuto zkušenost využil při mapování prostředí a charakterů pro svůj debutový film Pravidla lži, který je o terapeutické skupině, do níž přichází nováček. Ten v komunitě nikoho nezná, ale možná někdo zná jeho.

Natáčení probíhalo v autentickém prostředí němčické komunity. Film byl natočený za 21 dnů. Před natáčením herci strávili povinně 2 dny v komunitě se skutečnými klienty, aby se lépe mohli vcítit do rolí. Nový příchozí Roman (David Švehlík) vnáší mezi tváře, které se navzájem znají, určitý rozruch a celý film je vystavěn zejména na postupném odhalování jedné zásadní události, která spojila dva členy komunity. Trochu neprávem byl jako hlavní postava filmu propagovaný Jiří Langmajer, protože ze skupiny herců byl nejznámější.

Stejnou pozornost by si zasloužil i zmíněný Švehlík. Švehlík měl určitě ohledně oblíbenosti postavy výhodu, že Roman byl slušnák (s drogovou minulostí). Jiří Lagmajer naopak mohl vyskočit z role rytířů a svůdníků a ukázat i ryze zápornou postavu Milana. Právě společné scény těchto dvou postav patří k tomu nejlepšímu, co netradiční, ale hodně zajímavý film nabízí. Nechybí ani trocha humoru na odlehčení, protože jinak je celá atmosféra filmu dost ponurá.

Režisér neměl žádnou zkušenost s prací u hraného filmu, to ho však nijak neomezovalo ani při psaní scénáře, ani při natáčení. Dvě role (Jiří Langmajer a Klára Issová) byly napsány přímo na míru daným hercům. Flashbacky přibližují zážitky, které postavy prožily před příchodem do komunity. Trochu je tak divákům představují a odkrývají.

Film rozhodně patří k těm zajímavějším projektům, co se v roce 2006 objevily, a právem si Sedláček za scénář odnesl Českého lva.

Na ČT2 18.7. večer.