Podívejte se, jak krásná byla semetrika ze Slavností sněženek, když jí bylo 27 let

Její role zanechaly nesmazatelnou stopu v divadelním i filmovém světě. Jen zřídkakdy se na obrazovkách objevují filmy, kde je ještě mladá, a proto si ji nejspíš vybavíte jako postarší temperamentní ženu, která se hodila i do venkovského prostředí.

Začátky a cesta k herectví

Blažena Holišová, rodným jménem Blažena Zálešáková, se narodila 11. července 1930 v Nenkovicích u Kyjova. Pocházela z prosté rodiny a původně se vyučila švadlenou. Nějakou dobu dokonce řemeslo vykonávala, ale její sny ji táhly k divadlu. Využila dělnickou divadelní přípravku, kam docházela při zaměstnání, a nakonec se odhodlala k přihlášení na JAMU v Brně. Sama byla překvapená, že ji hned na první pokus přijali.

Svá první divadelní angažmá měla v Brně, ale jejího výrazného projevu si brzy všimli i filmoví režiséři.

Jedna z prvních filmových příležitostí se jí naskytla ve filmu Škola otců, kde jejím filmovým partnerem byl Karel Höger.

Národní divadlo a filmová kariéra

Roku 1960 se stala členkou souboru Činohry Národního divadla v Praze, kde působila až do roku 1992. Za úspěšnou kariéru však zaplatila vysokou daň. Její manžel, dirigent Evžen Holiš, se do Prahy stěhovat nechtěl a manželství na dálku nevydrželo.

Herečka se přes osobní nezdar přenesla a naplno využívala svůj talent. V mládí hrála křehké dívky, s přibývajícím věkem ladně přešla do rolí vlídných maminek, ale i velice rázných a temperamentních žen.

Diváci si ji pamatují především z komediálních rolí ve filmech Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978). Nezapomenutelnou se stala také její role ve Slavnostech sněženek (1983), kde excelovala jako uřvaná semetrika, která manžela nepustila ani na pivo.

Souladu Blanky Holišové a Rudolfa Hrušínského si asi všimli nejen diváci, protože si spolu manžele zahráli hned třikrát: Slavnosti sněženek(1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a Jak básníkům chutná život (1987). Právě v tomto filmu, kde hrála paní Hubáčkovou, maminku Píšťalky, se objevila naposled. Před kamerou se potkávala i s Vladimírem Menšíkem. Stali se zkoušenými rodiči ve zmíněných komediích Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978) a manželé byli i v epizodě seriálu Třicet případů majora Zemana – Pán ze Salcburku (1978) nebo v komedii Půl domu bez ženicha (1980).

Dvě manželství ji od dalšího hledání odradila

Po krachu manželství s dirigentem Holišem se herečka znovu vdala za Valentina Knora, ale po dvou letech byl zase konec. Svou lásku tedy nasměrovala k synovi, jedinému muži, který ji nezklamal.

Konec kariéry a boj se zdravím

Právě syn jí pomohl na konci života, kdy se potýkala se zdravotními obtížemi.

V posledních letech svého života se Blažena Holišová stáhla do ústraní. Trápily ji problémy s klouby, což jí velmi ztěžovalo chůzi. Herecký svět, který tolik milovala, opustila natrvalo v roce 1992. Nešťastnou náhodou zakopla o šňůru od žehličky a způsobila si zlomeninu čtvrtého obratle. Tím její trápení neskončilo a postupně se u ní rozvinula Parkinsonova choroba.