Vinklář od ní odešel jen v bačkorách. Život Jany Dítětové poznamenaly nevěry, alkohol i krutá nemoc

Už jako malé děvče v hospodě svého otce bavila hosty. Když jednou pošťák omylem strčil do schránky cizí pozvánku na divadelní konkurz, maminka Jany nezaváhala a děvče do divadla přivedla. K rozvoji talentu však dívce pomohla rodinná tragédie, a to když otec, vášnivý karbaník, prohrál hospodu v kartách a chudá rodina se musela přestěhovat k příbuzným do Prahy.

Třináctiletá Jana se dostala na vyhlášenou hereckou školu E. F. Buriana. K osmnáctým narozeninám si nadělila první větší filmovou roli pod režijním vedením Martina Friče ve filmu Prstýnek.

Krásna a velice talentovaná mladá žena přitahovala pozornost mužů. Už po válce jejímu kouzlu neodolal režisér Vladimír Vlček. Jenže jeho silné komunistické přesvědčení Janu dusilo, a tak manželství dlouho nevydrželo.

Osudovým mužem pro ni byl Josef Vinklář. Soužití s vyhlášeným sukničkářem však nebylo jednoduché a tradovalo se, že jeho život byl jeden velký flám a v pití dokázal předčít i věhlasného flamendra Jiřího Sováka.

I přes bouřlivé manželství se páru narodil v roce 1955 syn Jakub, který je dnes úspěšným malířem. Alkoholové úlety a časté nevěry však manželství neprospívaly a do života Josefa Vinkláře přišla další žena, které nemohl odolat. Tou byla herecká kolegyně Ivanka Devátá. Vinklář tak jednou odešel jen v bačkorách z domu a už se nevrátil.

Jana Dítětová neměla o ctitele nouzi, ale v lásce jí moc štěstí nepřálo. Nevyšlo jí to ani s ruským houslistou Davidem Oistrachem, ani s psychiatrem Grofem, který se odjel vzdělávat do USA a už se nevrátil.

V roce 1968 přijala roli ve filmu Žert, jenž byl natočen podle knihy Milana Kundery. Film se bez příkras soustředil na padesátá léta a jejich vliv na osudy lidí. Film se dostal do trezoru a pracovních nabídek začalo ubývat. V této době Dítětová řešila další vztah, tentokrát s holandským historikem, ale nedokázala opustit herectví a odstěhovat se za ním. Když její přítel začal uvažovat o životě v Československu, přišla okupace a všechny plány se najednou rozpadly.

Čas utíkal, kvůli kritice režimu a demonstrativnímu vystoupení ze strany se Dítětová připravila o možnost uplatnit svůj talent. Hrála už jen menší role a nedokázala se moc dobře vyrovnat se stárnutím a zklamáním ze života. V samotě popíjela a potom přišly nemoci. Paradentóza ji připravila o chrup, začaly ji trápit kyčle a nakonec přišla rakovina hrtanu, na kterou předčasně v pětašedesáti letech zemřela.

Pravidelně si Janu Dítětovou připomínáme jako babičku Vaška ve filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Zahrála si například i ve filmech Dým bramborové natě, S čerty nejsou žerty nebo v epizodní roli v seriálu 30 případů majora Zemana.