Dny zrady: Velkofilm, který chtěl zachytit historii. A nakonec se sám stal její součástí

Když československý film mířil na vrchol

Na počátku sedmdesátých let se režisér Otakar Vávra pustil do projektu, který neměl v domácí kinematografii obdoby. Dvoudílný film Dny zrady měl být monumentální rekonstrukcí událostí, které vedly k mnichovské krizi roku 1938 a následnému odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu. Výsledkem se stal více než tříapůlhodinový historický epos, který se svou výpravností zařadil mezi největší československé filmové projekty všech dob.

Vávra si nekladl malé cíle. Nechtěl natočit jen historické drama, ale dílo, které by působilo jako filmová kronika jednoho z nejtragičtějších okamžiků našich moderních dějin. Tvůrci studovali archivní materiály, dobové dokumenty i záznamy z politických jednání. Mnohé dialogy byly inspirovány skutečnými výroky historických osobností, aby film působil co nejautentičtěji.

Právě tento důraz na detail dodnes budí respekt. Ať už se člověk dívá na film z jakéhokoli úhlu pohledu, nelze mu upřít obrovskou pečlivost, s jakou byl vytvořen.

Kostýmy, které vracely diváky do roku 1938

Jednou z oblastí, na kterou tvůrci kladli mimořádný důraz, byla výtvarná stránka filmu. Historické snímky často stojí a padají s tím, zda divák uvěří prostředí, ve kterém se odehrávají. U Dnů zrady proto nebylo ponecháno nic náhodě.

Významnou roli sehrál zkušený kostýmní výtvarník Jan Kropáček, který patřil k nejuznávanějším odborníkům svého oboru. Jeho úkolem nebylo jen obléknout desítky herců do dobových šatů. Musel vytvořit přesvědčivý obraz celé společnosti konce třicátých let – od státníků a diplomatů přes armádní důstojníky až po běžné občany.

Výsledkem byly stovky kostýmů, které pomáhaly budovat iluzi skutečné historické události. Uniformy armád různých zemí, oblečení politiků i civilní šatník odpovídaly dobovým předlohám a výrazně přispěly k autentické atmosféře filmu. Právě díky podobným detailům působí Dny zrady i po více než padesáti letech jako mimořádně pečlivě připravený projekt.

Herecká armáda, jaká se dnes už nevidí

Když se dnes podíváme na obsazení filmu, připomíná spíše seznam laureátů filmových cen než běžné titulky. Tvůrci totiž shromáždili prakticky celou tehdejší hereckou elitu.

V hlavních i vedlejších rolích se objevují Jiří Pleskot, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek, Josef Langmiler, Čestmir Řanda, Svatopluk Beneš, Ilja Prachař, Josef Větrovec, Iva Hüttnerová, Stanislav Zindulka, Josef Somr, Jaromír Hanzlík, Ladislav Frej, Jiří Krampol, Vítězslav Jandák, Michal Dočolomanský a mnoho dalších známých tváří. A protože film zachycuje desítky historických osobností z různých zemí, počet účinkujících se vyšplhal do mimořádných rozměrů.

Nešlo přitom jen o známé herce. Do natáčení byly zapojeny také stovky komparzistů a vojáků, kteří pomáhali vytvářet velkolepé davové scény. Právě ty dodávají filmu rozměr, jaký si dnešní televizní produkce často nemůže dovolit.

Při sledování Dnů zrady má divák místy pocit, že vidí kompletní přehled československého herectví sedmdesátých let.

Historie v kulisách normalizace

Právě zde však začíná nejzajímavější kapitola celého příběhu. Přestože se tvůrci snažili o co nejvěrnější rekonstrukci historických událostí, film vznikal v době normalizace. A to se do jeho vyznění nevyhnutelně promítlo.

Dnešní historici upozorňují, že některé postavy a politické síly jsou zobrazovány způsobem, který odpovídal tehdejším ideologickým požadavkům. Zvláštní pozornost je věnována komunistickému odboji a osobnosti Klementa Gottwalda, zatímco jiné politické proudy jsou často vykresleny méně příznivě.

Paradoxem je, že právě tato skutečnost činí film dnes ještě zajímavějším. Vedle příběhu roku 1938 totiž současně vypráví i příběh roku 1973, tedy doby, kdy vznikal. Divák tak sleduje nejen historické události, ale také způsob, jakým je tehdejší režim interpretoval.

Monument, který přežil svou dobu

Po roce 1989 zájem o podobné historické velkofilmy výrazně poklesl. Mnozí diváci je vnímali především jako produkt minulého režimu a dávali přednost jiným pohledům na české dějiny.

V posledních letech se však situace mění. Dny zrady se vracejí do televizního vysílání a objevují se i na streamovacích platformách. Nové generace diváků je sledují nejen jako historické drama, ale také jako jedinečný dokument o tom, jak československá kinematografie dokázala pracovat s velkolepou výpravou a obrovskými produkčními možnostmi.

Film už dávno není jen vyprávěním o mnichovské krizi. Stal se svědectvím o době svého vzniku, o ambicích československého filmu i o tom, jak složitě se historie promítá do umění.

Proč stojí za vidění i dnes?

Přes všechny výhrady, které mohou historici k některým interpretacím mít, zůstávají Dny zrady fascinujícím dílem. Nabízejí monumentální výpravu, pečlivou práci s dobovými reáliemi, skvělé kostýmy Jana Kropáčka, hudbu Zdeňka Lišky a herecké obsazení, které se dnes už jen těžko podaří zopakovat.

Je to film, který dokáže současně obdivovat i provokovat. A právě taková díla bývají nakonec ta nejzajímavější. Protože nás nenutí pouze sledovat příběh. Nutí nás přemýšlet o tom, jak a proč byl vyprávěn.

Ve vysílání 11.6. ve 20:00 na CSFilmu.