Vaříme jako vaše babička, ta to taky neuměla. Pohlreich se opřel do kuchaře v Trilobitu

Je snad toto místo prokleté?

Nad jihočeským městem se při příjezdu štábu zatáhla mračna a symboličtější začátek si snad ani nešlo představit. Místo, které mělo být restaurací s budoucností, za sebou totiž táhne historii plnou neúspěšných pokusů. Za posledních sedm let se tu údajně vystřídalo přibližně sedm majitelů. A to už není náhoda, nad kterou by se dalo jen mávnout rukou.

Právě sem míří Zdeněk Pohlreich v dalším díle pořadu Ano, šéfe! Jeho další zastávkou se stala restaurace Trilobit ve Veselí nad Lužnicí. Podnik, který kdysi těžil z velkého provozu kolem frekventované silnice, dnes doplácí na změnu, jež měla prospět řidičům, ale místním podnikatelům už méně. Dálnice přinesla plynulejší dopravu. A zároveň odvedla pryč mnoho potenciálních hostů.

Hospoda, kde nikdo dlouho nevydržel

Provozní Vendy a její snoubenec Michal si dobře uvědomují, do čeho šli. Místo má pověst podniku, kde se majitelé příliš dlouho neohřejí. Oni ale věří, že právě jim se podaří kletbu prolomit.

Jenže optimismus má své hranice. Restaurace sice podle Michala vydělá na samotný provoz, část peněz na mzdy ale dvojice doplácí z vlastních prostředků. A takový systém nemůže fungovat dlouhodobě. Člověk může mít podnik rád, může mu obětovat všechen čas i energii, ale restaurace, která nedokáže uživit své zaměstnance, se nakonec stane spíš drahým koníčkem než živností.

Zdeněk Pohlreich navíc po pohledu na fungování podniku rychle pochopí, že problémů je víc. A některé z nich jsou podle něj tak absurdní, že nad nimi zůstává rozum stát.

Hospoda se nedá dělat v sebeobraně,

pronese nad jídelním lístkem. Pak přijde první střet s realitou.

Nachos v jižních Čechách jsou jen začátek

Jídelní lístek dokáže zkušeného šéfa vytočit už sám o sobě. Mezi věcmi, které ho v jihočeském podniku zarazí, se objeví i nachos. Jenže nejde zdaleka o jediný problém. Při ochutnávce jídel začne být jasné, že Trilobit netrpí jednou chybnou recepturou nebo nepovedeným pokrmem.

Vaříme jako vaše babička, ta to také neuměla,

padne jedna z hlášek, které tentokrát rozhodně nebudou patřit k těm nejmilejším.

Pohlreich by rád viděl lidi, kteří se některých kuchařských experimentů dopustili. Jenže v kuchyni se jeho kritika nesetká s očekávanou odolností. Dominik, syn Vendy a zdejší kuchař, se začne pod tlakem hroutit. Přitom právě on má pocit, že do práce dává úplně všechno.

Zdeněk Pohlreich ale nevidí jen unaveného kuchaře. Vidí člověka, který se možná snaží, ale ztratil směr. A právě v tom je rozdíl mezi dřinou a dobře odvedenou prací. Někdy totiž nestačí přidat další hodiny. Je potřeba přestat dělat věci, které člověka táhnou ke dnu.

V mínusu, ale přemýšlejí o koupi hotelu

Další rozhovor přinese zjištění, nad kterým Pohlreich jen nevěřícně kroutí hlavou. Podnik je v nájmu, za který majitelé platí 150 tisíc korun ročně. Zdroje docházejí, hospoda se potýká s finančními problémy, a přesto Vendy s Michalem jednají o koupi objektu. Zkušenému restauratérovi to připadá jako plán postavený na hlavu.

Kdybych seděl v bance, nepůjčil bych vám ani vorla,

zhodnotí jejich situaci bez sebemenšího diplomatického balení.

Rodinné vztahy a společné podnikání se tentokrát ukážou jako jedna z hlavních překážek. Když spolu pracují lidé, kteří se mají rádi, bývá někdy těžké říct nahlas, že něco dělají špatně. A právě to je podle všeho jeden z problémů Trilobitu. Každý se snaží, každý má své vysvětlení, ale výsledek nefunguje.

Pohlreichovo shrnutí proto nebude nijak optimistické. V této hospodě podle něj nefunguje prakticky nic. Jediné, co ho skutečně překvapí příjemně, je čistota. Na záchranu restaurace je to zatraceně málo.

Pohlreich si najde vlastní porotu

Než přijde zátěžový test, vydá se šéf zjistit, co si o restauraci myslí lidé z okolí. Navštíví dokonce domov pro seniory a místní pozve, aby se přišli přesvědčit na vlastní oči. Jeho úsměv při tom naznačuje, že se rozhodně nechystá žádná pohodová večeře.

Zážitek nemusí být pozitivní, musí být především silný,

prohlásí.

Dominik zůstane během náročného testu v kuchyni prakticky sám. K ruce má Danielu, která se stará o nádobí, ale hlavní tíha večera padne na jeho ramena. A právě tehdy se ukáže, jestli je problém skutečně jen v okolnostech, nebo zda kuchař musí začít úplně od začátku. Hosté se samozřejmě nebudou tvářit, že je všechno v pořádku. A Zdeněk Pohlreich po skončení večera pronese větu, která musí majitele zabolet snad ještě víc než kritika samotného jídla.

Vaše konání během zátěžáku mě utvrzuje v tom, že když mi dáte milion, rozmluvím vám koupi hotelu. A bude to vaše nejlepší investice.

Druhá šance, nebo definitivní konec?

Restaurace Trilobit dostane příležitost něco změnit. Jenže tentokrát nepůjde pouze o nový jídelní lístek, pár úprav v kuchyni nebo hezčí prezentaci. Zdeněk Pohlreich se pokusí zažehnout v Dominikovi něco, co v posledních měsících zřejmě postupně vyhasínalo – skutečnou chuť dělat svou práci.

Dnes jsem se snažil zažehnout v Dominikovi špetku zápalu pro tu práci. Uvidíme, co z toho vyleze další den,

naznačuje šéf.

A právě další ráno může přinést překvapení. Podaří se mladému kuchaři najít sílu pokračovat? Nebo Pohlreich v kuchyni objeví něco, co by ještě před několika hodinami nikdo nečekal?

Podnik, který za sedm let vystřídal tolik majitelů, stojí před další křižovatkou. Tentokrát už ale nepůjde jen o restauraci. Ve hře je rodina, peníze, sny i otázka, jestli někdy není větší odvaha přiznat si porážku než se za každou cenu snažit pokračovat.

Jedno je jisté. Ve Veselí nad Lužnicí tentokrát příliš veselo nebude. Další gastronomické drama můžete sledovat na Primě už 3. září.