Zpátky do minulosti s Ulicí: Jednou z nejdramatičtějších scén byl požár v Bédově dílně

Někdy bylo s Hrihorijem veselo, jindy smutno

Každý v Ulici mu říkal buď Hrihorij, nebo Gríša. Jeho pravé jméno zní Grigorij Lisečko. Pocházel ze Sibiře, ale jeho rodina odešla za prací na Ukrajinu, kde se později narodila jeho sestra Světlana (Tereza Bebarová). Do Česka se Hrihorij (Alexandr Minajev) dostal poprvé v roce 1998 a našel si práci i bydlení ve firmě Království hraček.

Byl to nenáročný člověk, vděčný a vždycky ochotný pracovat, aby vydělal peníze nejen pro sebe, nýbrž také pro rodinu, kterou chtěl podporovat. Doufal, že časem by za ním Světlana mohla do Prahy přijet, což se nakonec podařilo. Pro rodinu a přátele by se Hrihorij opravdu rozdal, ale v lásce mu štěstí nepřálo. Anička (Ljuba Krbová) dala přednost jeho nejlepšímu kamarádovi Bedřichovi (Adrian Jastraban) a v dlouhodobém vztahu se Zuzanou (Šárka Ullrichová) mu zase bránil strach z její vážné nemoci. Byla totiž HIV pozitivní.

Hrdého Hrihorije životní zkušenosti naučily, jak ve světě přežít. Rád hrával na kytaru a zpíval. Zádumčivé písně doprovázené popíjením vodky mu pomáhaly překonávat stesk. Dalším jeho poznávacím znamením bylo to, že dokázal zastat prakticky každou práci – a neštítil se ani těch nejpodřadnějších. Měl zlaté ruce a po odchodu z Království hraček byl např. kuchařem v hospodě U Jindřicha, pekařem ve Stárkově pekárně či truhlářem v Bedřichově dílně. Právě poslední ze zmíněných pozic se mu stala osudnou. Bojoval s celou řadou vlastních démonů – s odloučením od domova a svých nejbližších, s alkoholismem a závislostí na automatech, ale i s jakýmsi vnitřním smutkem, který ho nikdy tak docela neopustil, písničkám navzdory.

Gríša byl dobrý člověk, který bohužel špatně skončil

Kateřina Nekonečná (Lenka Vlasáková) si při výkladu karet všimla, že se s Hrihorijem děje něco neblahého. Její předtucha se bohužel vyplnila. Také Bedřich pozoroval Gríšovy nálady, které mu ale spíš lezly krkem. Vzhledem k tomu, že měl sám problémů až nad hlavu, příliš velkou pozornost kamarádovi nevěnoval.

Jednou v dílně zazvonil telefon a Bedřich s nadšením přijal ohromnou zakázku, jež měla být příslibem rychlého zbohatnutí a lepších zítřků. Hrihorij vyjádřil pochybnosti, zda vůbec stihnou takovou práci zastat a jestli skutečně povede k zářivé budoucnosti.

Bedřich, rozčilený jeho pochybnostmi, zavelel, aby šli společně s dalšími kamarády zapít zakázku k Henrymu. Hrihorij však odešel předčasně s tím, že se radši vyspí v dílně. O čtyři dny později se právě tam rozpoutal ničivý požár. Později se ukázalo, že pocházel z nedopalku Gríšovy cigarety, jenž tak hořce doplatil na svůj další zlozvyk. Ačkoli Bedřich neohroženě vběhl pro kamaráda do plamenů, už mu nedokázal pomoct. Sám přitom utrpěl těžké popáleniny na rukou, takže pak dlouhou dobu ani nemohl pracovat. Dílna shořela a Grigorij Lisečko spolu s ní.