Retro biják: Jak se rodil film Postřižiny, jeden z nejoblíbenějších filmů roku 1980

Jak se rodil nápad na Postřižiny

Jiří Menzel měl opět v plánu zfilmovat něco od Hrabala. Jezdil za ním do Kerska a měl pocit, že mu to dluží. Rukopis k Postřižinám četl už začátkem sedmdesátých let. Už tenkrát ho napadlo, že by to byl hezký film. Jenže na Barrandově se nedočkal s pochopením. Údajně bylo Hrabala už příliš. Kniha vyjít mohla, ale o film zájem nebyl. A Menzel to zkoušel při každé příležitosti znovu. Spolu filmem Skřivánci na niti šlo o dva filmy, na které musel opravdu tlačit. Vše ostatní mu „spadlo do klína“, jak říkal.

Když už byl připravený scénář, tak si zase někdo vymyslel, že je to film hodně náročný na dobové kostýmy a že by to bylo moc drahé. Vytrvalost se však vyplatila a nakonec se přece jen začalo točit.

Menzel byl nakonec sám s filmem spokojený. Úspěch viděl hlavně v tom, že diváci chtějí hezké příběhy a když je ve filmu zjevné, že jsou tam lidé, kteří se mají rádi, tak je vyhráno. A sládek Francin miloval paní sládkovou, která mu lásku oplácela. Určitě popularitě pomohl i Rudolf Hrušínský. Naprostým zjevením byl pro režiséra Jiří Schmitzer, kterého viděl v divadle a došlo mu, že je naprosto nevyužitý ve filmu. Označil ho za jednoho z mála opravdových mužských v českých filmech. Postřižiny ho tak trochu pro film objevily a potom už dostával další nabídky.

S obsazením Magdy Vášáryové to byla trochu náhoda. Menzel ji znal z Činoherního klubu, ale měl ji v paměti jako velice křehkou dívku. Když ji potkal v době, kdy hledal herečku do jedné z hlavních rolí, došlo mu, že už je z ní krásná žena před třicítkou a tak se jí zeptal, zda četla knihu. Když zjistil, že nečetla, tak jí jeden výtisk obstaral.

Vašáryové se postava paní sládkové moc líbila a obratem Menzelovi napsala, že by si na takové natáčení čas udělala.

Mezitím však vedoucí výroby Šustr na Barrandově slovenskou herečku jednoznačně zavrhl.

 Byla by drahá. Hodně hraje v divadle, kdo by platil ty letenky z Bratislavy,

argumentoval.

Nakonec padla volba na Martu Vančurovou. Která už za sebou měla dokonce i kamerové zkoušky v blonďaté paruce, když Menzel dostal psaní od Vášáryové a znovu zašel za svou favoritku orodovat. Navíc, pokud byla ochotná si na natáčení udělat čas, zase tak drahé se to nejevilo. A nakonec Šustr souhlasil. Za Martou Vančurovou zajel Menzel osobně a ona to pochopila.

Zbývalo obsadit poslední klíčovou roli, strýčka Pepina. Kromě Hanzlíka byl ve hře i Zedníček, ale spontánností to vyhrál Hanzlík.

Menzel si také pochvaloval, že nemusel s filmem nijak spěchat, protože se točilo dvoufázově. Ateliéry byly volné dříve, než probíhalo natáčení v exteriérech a bylo dost času si pohrát se střihem.

Architekt Zbyněk Hloch objel přes stovku pivovarů, než našel ten pravý. Velké pivovary byly velice necitelné přestavované, hodně staveb bylo už zchátralých. Až v Dalešicích našli pivovar, který hledali. Byl sice už pár let zavřený, ale než k tomu došlo, ještě prošla rekonstrukcí střecha, takže zvenku vypadal dobře. Bohužel pár měsíců před natáčením bylo vymontováno pivovarnické zařízení a prodáno do sběru. Záběry se tedy musely točit i v jiných pivovarech v okolí.

Scény, kdy Hanzlík nechtěně ubližuje jednomu z dělníků (Rudolf Hrušínský ml.) vznikly až dodatečně. Když se dával film dohromady, Menzel zjistil, že je trošku moc „přeslazený“ a je to spíš červená knihovna. Tak děj trochu oživil vsuvkami ve stylu grotesek, aby byl děj odlehčenější.

Film vyniká také zvukem. Ten se točil na místě, protože Menzel se postsynchronům vyhýbal, když to bylo možné. Tvrdil, že když zvuk vzniká v tom prostoru, tak to dodává filmu atmosféru.

Velké uznání sklidila od režiséra Magda Vášáryová, protože jednak díky počátečnímu těhotenství „jen kvetla“ a také se mu líbilo, že není posedlá tím, že musí hrát za každou cenu. Je proto přirozená a moc nepřemýšlí o tom, jak to vypadá.

Nakonec měl film štěstí i při schvalování, protože šéf distribuce prohlásil, že na takový film se lidi do kina pohrnou a je mu jedno, co si o tom kdo myslí. A měl pravdu. Do kin se na premiéru vydalo 2,7 milionů lidí.

K vidění na Netflixu, Voyo, Prima+.