Uměla skvělé topinky a předstírala opravářku televizorů. Stydlivá Marta Vančurová zahodila i nabídku z Hollywoodu
K herectví ji přitahovala pouze zvědavost a touha si vyzkoušet něco, o čem vlastně nic neví. Vlastně ani netušila, co jí asistent v rozhlase nabízel, když mluvil o tom, že by se měla přihlásit na DAMU. Nakonec to udělala, ale byla rozhodnutá, že to zkusí jen jednou – když to nevyjde, bude se věnovat věcem, o které zná.
K jejímu překvapení ji na DAMU přijali, přestože se k přijímacím zkouškám připravovala sama a nevyhledala žádnou profesionální přípravu. Školu bez problémů absolvovala a nastoupila do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Její talent rozhodně neprošel bez povšimnutí. Byla krásná a působila křehce a stydlivě. Její úsměv dokázal rozehřát a okouzlit. A za nesmělostí a skromností se schovával talent, který šikovní a zkušení režiséři dokázali vidět.
Přestože herečka se na sebe v kině nemohla ani podívat, divákům se líbila jak v kině, tak v televizi. V dramatu Den pro mou lásku dokázala rozbrečet i ty nejotrlejší diváky. Překvapila ve filmu Milenci v roce jedna a pobavila v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje po boku Luďka Soboty. Zazářila i ve filmech Stíny horkého léta nebo v melancholickém snímku Smrt krásných srnců.
I přes řadu nabídek a přízeň diváků se nakonec Vančurová rozhodla pro divadlo. Nemá ráda castingy, a to je v dnešní době téměř nevyhnutelné. Sama přiznává, že není soutěživá, a tak není pravděpodobné, že bychom ji viděli v nějakém současném seriálu. Marta věří, že si ji role najde, a proto se nijak do současného světa filmů a seriálů nehrne. Dokonce je ostýchavá i při rozhovorech, protože si není jistá, že by to vůbec někoho zajímalo.
Je ale pravda, že čím jsem starší, tím mám větší chuť mlčet,
podotýká. A ticho panující kolem umí také náležitě ocenit.
Ale nejsem samotářka, mám ráda lidi,
nezapomene podotknout.
Většina hereček by zaprodala i duši, kdyby se dostala do Hollywoodu, ale i v tomto byla Marta jiná. V době, kdy dotočila Milenci v roce jedna, se film překvapivě dostal do světa. Poté, co získal cenu na festivalu v Karlových Varech, se film dostal na celou řadu festivalů ve světě. Po velkém ohlasu byl vybrán jako zástupce cizojazyčných filmů na Oscary v roce 1974. Právě díky tomu se herečce ozvali z Hollywoodu, že by ji mohli zastupovat ve filmovém průmyslu v Americe. Jenže ona nebyla na změny v životě připravená a dala přednost práci v prostředí, které znala. Postupem času uznala, že to možná byla chyba.
Na první pohled slabá bytost však klame tělem. Vyhrála boj s rakovinou, přestože ji v tom nejtěžším období v životě opustil partner. S nemocí bojovala sama sedm let a zvítězila.
- autorský text,
- ahaonline.cz,
- nasehvezdy.cz