Zapomenutý seriál s Klárou Issovou má zvláštní kouzlo. Místo vražd nabízí nápoj pravdy a příběh dívky, která chtěla víc

Když dívka nechce jen čekat na ženicha

Český seriál z devadesátých let je většinou zaměřený na kriminální zápletky, rodinná dramata nebo příběhy, v nichž se někdo s někým soudí, podvádí či bojuje o moc. Jenže tehdejší televizní tvorba měla i mnohem jemnější tvář. Jedním z jejích méně připomínaných pokladů je Lékárníkových holka, lehce komediální seriál, který diváky zavádí do konce 19. století a nabízí příběh dívky s neobvyklými zájmy.

Patnáctiletá Emilie Junková (Klára Issová) vyrůstá v lékárnické rodině a na rozdíl od mnoha svých vrstevnic nemá hlavu plnou jen šatů, vdavek a představ o budoucím manželovi. Fascinuje ji chemie a touží po vzdělání. Jenže v době, v níž žije, jí příliš prostoru pro vlastní rozhodování nedává. Od mladých žen se očekává, že se naučí vést domácnost, najdou si vhodného ženicha a postarají se o rodinu. Věda? Ta je přece především mužskou záležitostí.

Emilie se ovšem s takovým osudem nehodlá smířit. Její zvídavost, tvrdohlavost a neochota přijmout předem nalinkovaný život ji dostávají do nejrůznějších potíží. Právě z tohoto střetu mezi představami okolí a touhou mladé dívky rozhodovat o sobě vyrůstá humor celého příběhu. Seriál přitom nepůsobí jako lekce z dějepisu. Naopak, společenské předsudky ukazuje s nadhledem a lehkostí, díky nimž se na Emilčiny trampoty dobře dívá i dnes.

Klára Issová jako dívka, která se nenechá umlčet

Jedním z největších lákadel seriálu je herecké obsazení. V čele stojí Klára Issová, která se role Emilie ujala v době, kdy teprve začínala svou hereckou dráhu. Její hrdinka je zvídavá, živelná a občas pořádně paličatá. Právě taková postava potřebuje herečku, která dokáže spojit mladistvou bezprostřednost s odhodláním někoho, kdo se nechce nechat zatlačit do kouta. Issová do příběhu přináší svěžest a přirozenost, díky nimž Emilie nepůsobí jako vzdálená historická figurka, ale jako dívka, které bychom snadno fandili i v současnosti.

Po jejím boku se objevuje Daniela Kolářová jako Emilčina matka, lékárníková, a Oldřich Navrátil v roli lékárníka. Oba patří k hercům, kteří dokážou i zdánlivě obyčejné situaci dodat osobitost. Simona Postlerová ztvárnila Violu a Lukáš Vaculík se představil jako Moučka. Vedle nich dostala prostor celá řada dalších známých tváří, mezi nimi Blanka Bohdanová, Jan Přeučil nebo mladý Saša Rašilov.

Právě tahle sestava je jedním z důvodů, proč seriál stojí za připomenutí. Nejde o příběh postavený na jediné hvězdě, která kolem sebe nemá co hrát. Jednotlivé postavy vytvářejí pestrý svět, v němž se střetávají různé povahy, názory i představy o tom, jak má správná dívka vlastně žít. A protože se děj nebere smrtelně vážně, mohou si herci dovolit i komediální nadsázku.

Klášter, první dívčí gymnázium a nečekané dobrodružství

Emilčiny vědecké zájmy jí v maloměstském prostředí příliš pochopení nepřinášejí. Její chování budí pohoršení a okolí se ji snaží přimět, aby se konečně začala chovat tak, jak se od mladé slečny očekává. Situace se vyhrotí natolik, že se Emilie ocitne v klášteře, kde se má napravit. Jenže ani tam její zvídavost nezmizí.

Příběh se postupně přesouvá do Prahy, kde se Emilie stává studentkou Minervy, prvního dívčího gymnázia v českých zemích a významného symbolu boje za vzdělávání žen. Najednou už nejde jen o to, zda se jedna tvrdohlavá slečna dokáže vzepřít rodičům a společenským konvencím. Za jejím osudem se otevírá mnohem širší příběh o tom, jak obtížné bylo pro ženy získat přístup ke vzdělání, které dnes považujeme za samozřejmost.

Právě tento rozměr dodává seriálu další vrstvu. Emilie není bojovnicí za ženská práva v dnešním smyslu slova a její příběh se nesnaží diváky poučovat. Přesto připomíná, že možnost studovat, profesně se uplatnit a rozhodovat o vlastním životě nebyla vždy dostupná. Ještě před několika generacemi se ženy musely potýkat s překážkami, které si dnes mladé dívky mnohdy ani neumějí představit.

Nápoj pravdy a špetka fantazie

A teď přichází něco, co z Lékárníkových holky dělá víc než jen historickou komedii. Vedle společenských pravidel a rodinných střetů se v příběhu objevuje také nápoj pravdy. Právě tento motiv dodává seriálu hravý, lehce fantastický nádech a otevírá prostor pro humorné situace, v nichž se lidské povahy odhalují poněkud nečekaným způsobem.

Není to fantasy v dnešním velkolepém pojetí, kde se bojuje o záchranu světa a každou chvíli se objevuje nový magický tvor. Tady stačí drobný nápad, který zamíchá vztahy mezi postavami a připomene, že lidé se někdy nejvíc bojí právě toho, že by museli říct pravdu. V kombinaci s lékárnickým prostředím a Emilčiným zájmem o chemii působí tento motiv přirozeně a zároveň mile potrhle.

Je to přesně ten typ televizního vyprávění, který se dnes objevuje méně často. Nepotřebuje desítky mrtvol, temnou hudbu ani šokující zvrat na konci každé epizody. Místo toho staví na nápadité situaci, sympatických postavách a humoru, který vyrůstá z jejich povah i z pravidel tehdejší společnosti.

Hermína Franková měla pro podobné příběhy cit

Za seriálem stojí spisovatelka a scenáristka Hermína Franková, která napsala scénář a jejíž tvorba je spojená také s oblíbenou filmovou pohádkovou komedií Dívka na koštěti. Franková uměla spojovat fantazii s obyčejnými lidskými problémy a společenská témata podávat tak, aby neztrácela lehkost.

Televizní příběh vychází z jejího dívčího románu Minervistka, vydaného v roce 1984. Později se knižní titul objevil také pod názvem Lékárníkových holka. Nejde tedy o příběh vymyšlený až pro televizní obrazovku, ale o látku, kterou autorka rozvíjela už v literární podobě. Její hrdinka přitom nese i něco z osobního vztahu Frankové k vědě a farmacii, sama autorka měla farmaceutické vzdělání.

V jednom z rozhovorů Franková s humorem poznamenala, že farmacie může působit čarodějně, ale ve skutečnosti v ní hraje důležitou roli matematika a chemie. Čarování by podle ní v tomto oboru rozhodně nedopadlo dobře. Je to drobná poznámka, která pěkně vystihuje její přístup: fantazie ji přitahovala, ale zároveň měla cit pro realitu a pro to, jak se obě oblasti mohou v příběhu vtipně potkat.

Franková se ve své tvorbě opakovaně vracela k postavám, které vyčnívají z okolí. Ať už šlo o dívku s neobvyklými schopnostmi, nebo o mladou ženu, která chce studovat v době, kdy jí společnost podobné ambice příliš nepřeje, její hrdinky se odmítají spokojit s tím, co jim někdo předem přidělil. Emancipaci přitom nemusí představovat dlouhými proslovy. Často ji vyjádří tím, že se jednoduše nevzdají.

V době mafiánů a vražd působila jako příjemné vydechnutí

Když se na Lékárníkových holku podíváme z dnešního pohledu, vynikne ještě jedna věc. Seriál nabízí úplně jiný druh zábavy, než na jaký jsme zvyklí už od devadesátek u mnoha televizních titulů. Místo mafiánských klanů, vražd, vyšetřování a nekonečných rodinných intrik přichází příběh, který diváka na chvíli přenese do jiného světa. Do světa, kde může být velkým dramatem i to, že mladá dívka touží po vzdělání, které jí ostatní odpírají.

Neznamená to, že by kriminální seriály neměly své místo. Jenže někdy člověk nechce další ponurý případ ani postavy, které se na sebe mračí přes půl obrazovky. Někdy si chce odpočinout u něčeho milého, vtipného a lidského. A právě v tom má Lékárníkových holka své kouzlo. Je to oddechová zábava, která se nesnaží být za každou cenu drsná nebo moderní. Má vlastní tempo, osobitou atmosféru a hrdinku, které lze fandit bez ohledu na to, v jakém století žije.

Diváci by seriálu přáli častější reprízy

Že seriál neztratil všechny své příznivce, naznačuje i jeho hodnocení na ČSFD. Pohybuje se kolem 62 procent a hodnotily ho stovky diváků. Nejde tedy o titul, který by zůstal úplně bez odezvy. V komentářích se objevuje i názor, že by mu prospělo častější televizní uvádění. A je snadné pochopit proč: podobné seriály se dají sledovat i po letech, aniž by člověk potřeboval složitě dohánět předchozí řady nebo si pamatovat desítky postav a jejich vzájemné křivdy.

Zajímavé je, že samotné téma ženské emancipace nezestárlo. Dívka, která chce studovat, přemýšlet a rozhodovat sama za sebe, je srozumitelná i dnešnímu publiku. Tuto dějovou linku nám koneckonců nabízí na v současnosti streamové platformy každý den, Jen bojovnice za emancipaci mluví anglicky. 

Lékárníkových holka možná není seriál, o kterém se dnes mluví na každém kroku. Přesto připomíná, že domácí televizní tvorba uměla nabídnout i příběhy, které baví bez brutality a zároveň mají co říct. A někdy je právě taková nenápadná, trochu fantastická a lidská podívaná tím nejlepším důvodem, proč si pustit starý seriál znovu.