Křehká dáma Simona Postlerová dokázala čelit osudu se zdviženou hlavou, a ještě pomáhala ostatním

Jako herečka ze staré školy uměla také velice dobře pracovat s hlasem, a proto byla žádanou dabérkou. Jejím hlasem k nám promlouvala třeba nejtolerantnější seriálová matka Lorelai Gilmorová v seriálu Gilmorova děvčata nebo zdravě kritická manželka Annie Hackerová v seriálu Jistě, pane ministře.

V seriálech se jen mihla, protože pracovní vytížení v divadle a starost o rodinu s postiženým synem jí zabírali hodně času. Přesto si ji můžeme připomenout v seriálu Hotel Herbich nebo Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Poslední film, kde se objevila, je Tancuj Matyldo a v současnosti se v kinech hraje film Společně sami, kde měla malou roli.

Simona Postlerová se označovala za introverta. To vždy u herce překvapí, ale nebyla zdaleka jediná této profese, kdo si rád v soukromí vychutnával samotu. Tvrdila o sobě, že je stydlivá, ale stud z ní spadl v okamžiku, kdy vstoupila na jeviště. Musela být ale dobře připravená, potom si roli užívala. Teprve s léty si troufla také trochu improvizovat.

Jeden muž na celý život

S láskou to neměla nijak komplikované. S budoucím manželem se potkala v Národním divadle, kam nastoupila do angažmá po škole. Zděněk Hrášek ji doprovázel na kytaru v jedné hře a ona si vždy před představením odskočila do ladírny, aby si to zazpívala. Tenkrát se sice jen pozdravili, ale oba cítili, že je něco ve vzduchu. Do řeči se dali až po čase v divadelním klubu, kam chodili mladí herci poslouchat příběhy zkušených hereckých bardů, jako byl Kemr, Hrušínský, Rösner, Postránecký, Němec nebo Munzar. Zdeněk Hrášek tam chodíval hrát na kytaru a jednou si dodal odvahu a přisedl si k mladé herečce. Zjistili, že život vidí podobně, a ona si uvědomila, že potkala muže svého života.

V manželství se jim narodily dvě děti. Jana Magdaléna a Damián rodičům dělali radost, než Damián v pubertě onemocněl. Z klučiny s fenomenální pamětí se stal autista a schizofrenik. Další zkouška na herečku čekala, když po čtvrt století spokojeného vztahu její manžel zemřel na rakovinu. Zprvu to vypadalo na problém se zrakem, ale návštěva u lékaře manželům převrátila život naruby. Šlo o nejhorší druh rakoviny a manžel si musel okamžitě nechat odstranit oko. Operace dopadla dobře, ale lékařovo varování o možném návratu rakoviny se bohužel naplnilo a šlo to velmi rychle.

Přestože zůstala na postiženého syna sama, našla v sobě dost elánu, aby se stala patronkou nadace Dvojka srdcem. Účelem nadace je pomoc potřebným v tíživé sociální či zdravotní situaci, ohroženým dětem, seniorům a mentálně či fyzicky handicapovaným.