Hodný, zlý a ošklivý: Clint Eastwood se bál, že ho Eli Wallach zastíní, ten ale vzpomínal jen na tragédii s kyselinou

Fanouškům žánru není třeba připomínat, že jde o příběh o chamtivosti a pomstě, jenž je zasazen doprostřed běsnění během občanské války označované jako Sever proti Jihu. Tuco je hledaným zločincem ve čtrnácti okresech a je na něj vypsaná odměna dvou tisíc dolarů. To je hodně lákavé sousto pro Joea (Blondie), který si vyinkasuje odměnu, ale včas přestřelí provaz, kterým chtěl šerif dopadeného zločince pověsit. Odměnu si muži rozdělí a plánují si další akce, kde by mohli snadno přijít k penězům.

Jenže Joea jednoho dne společnost kumpána přestane bavit a nechá ho uprostřed rozpálené pouště, daleko od civilizace. Cesty osudu je však nakonec zase svedou dohromady v podobě nečekané zprávy o zakopaném pokladu. Každý z nich však zná jen polovinu tajemství, a tak chtě nechtě musí cestovat spolu. Stejnou stopu však sleduje i třetí muž, zlý Setenza.

Zajímavosti o natáčení

Natáčení westernů často působí jako práce snů. Herci jsou v tomto žánru často obsazovaní opakovaně a budí dojem, že jsou jedna velká rodina, která si čas od času vyjede někam do panenské přírody natočit příběh o drsných mužích, kteří se prohání na koních, jedí fazole a střílí se navzájem. A vždy vyhraje ten nejsympatičtější.

Produkce začala ve studiu Cinecittà v Římě v polovině května 1966, včetně úvodní scény mezi Eastwoodem s Wallachem, kdy Blondie poprvé zajme Tuca a pošle ho do vězení. Produkce se poté přesunula do oblasti španělských náhorních plošin poblíž Burgosu na severu a později se točilo v Almeríi na jihu Španělska. 

Tentokrát produkce vyžadovala propracovanější kulisy, včetně města pod palbou děl, rozsáhlého zajateckého tábora a bojiště americké občanské války. Jako vyvrcholení bylo několik stovek španělských vojáků zaměstnáno na vybudování hřbitova s několika tisíci náhrobky a dřevěnými kříži. Scéna, kdy byl most vyhozen do povětří, musela být natočena dvakrát, protože všechny tři kamery byly zničeny v prvním záběru výbuchem. 

K natáčení filmu byl přizván špičkový italský kameraman Tonino Delli Colli, kterého Leone vyzval, aby věnoval více pozornosti světlu než v předchozích dvou filmech. Hudbu opět složil Ennio Morricone. Leone požádal Morriconeho, aby složil skladbu pro závěrečnou mexickou scénu na hřbitově. Požádal ho, aby složil něco, co by vypadalo, jako by se „mrtvoly smály zevnitř svých hrobek".

Eastwood nebyl zpočátku se scénářem spokojen a obával se, že by ho Wallach mohl zastínit.

V prvním filmu jsem byl sám,

řekl Leonemu.

Ve druhém jsme byli dva. Tady jsme tři. Jestli to takhle půjde dál, v tom příštím budu hrát s americkou kavalerií.

Vzhledem k tomu, že Eastwood byl už světovou hvězdou, nafoukl svůj výdělek až na 250 000 dolarů, Ferrari a 10 % zisku z tržeb v USA.

Wallach a Eastwood spolu odletěli během pauzy v natáčení do Madridu a věnovali se golfu. Wallach se vzpamatovával z nešťastné události, kdy se během natáčení málem otrávil, když se omylem napil z láhve s kyselinou, kterou filmový technik postavil vedle láhve s limonádou.

Wallach se o tom zmínil ve své autobiografii a stěžoval si, že Leone byl sice brilantní režisér, ale byl velmi laxní při zajišťování bezpečnosti svých herců. Například v jedné scéně, kde měl být oběšen po výstřelu z pistole, měl kůň pod ním vyskočit. Zatímco provaz kolem Wallachova krku byl přeříznutý, kůň byl vyděšený až příliš. Cválal asi míli s Wallachem, jenž měl ruce svátané za zády. Potřetí byl Wallachův život ohrožen během scény, kdy Mario Brega a on, kteří jsou k sobě připoutáni řetězy, vyskočí z jedoucího vlaku. První část probíhala podle plánu, ale Wallachův život byl ohrožen, když se jeho postava pokusila přetrhnout řetěz, který ho poutal k (nyní mrtvému) vojákovi. Tuco položí tělo na koleje a čeká, až vlak přejede přes řetěz a přetrhne ho. Wallach a pravděpodobně ani celý filmový štáb si nebyli vědomi těžkých železných schodů, které trčely z každého skříňového vozu. Kdyby se Wallach zvedl ze své polohy na břiše ve špatnou dobu, jeden z vyčnívajících schodů by mu mohl useknout hlavu. 

Vzhledem k tomu, že bylo obsazeno mezinárodní obsazení, herci vystupovali ve svých rodných jazycích. Eastwood, Van Cleef a Wallach mluvili anglicky a pro uvedení v Itálii byli nadabovaní. Pro americkou verzi byly použity hlavní herecké hlasy, ale vedlejší herci byli nadabováni do angličtiny. Výsledek je patrný ve špatné synchronizaci hlasů s pohyby rtů na obrazovce.

Na konci natáčení měl Eastwood dost Leoneho perfekcionistických režijních rysů. Leone trval na tom, natáčet scény z mnoha různých úhlů a věnovat pozornost i těm nejmenším detailům, což herce často vyčerpávalo. Po dokončení filmu Eastwood s Leonem již nikdy nespolupracoval a později odmítl roli ve filmu Tenkrát na západě (1968), kvůli kterému Leone osobně přiletěl do Los Angeles, aby mu předal scénář. Roli nakonec získal Charles Bronson.

O několik let později se Leone Eastwoodovi pomstil během natáčení filmu Tenkrát v Americe, když popsal jeho herecké schopnosti:

Eastwood se pohybuje jako náměsíčný mezi výbuchy a krupobitím kulek. Clint je především hvězda.

Ve vysílání 1. a 3. ledna na ČT2.