EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR s Terezií Taberyovou: Při dabování E.T. jako dítě skutečně plakala. Po letech se vrátila k Mafii

Terezie Taberyová začala s dabingem už jako dítě a během let se stala českým hlasem řady známých filmových a seriálových postav. V rozhovoru popsala, jak se její práce mění spolu s herečkami, kterým propůjčuje hlas, proč ji i dobře známá Jennifer Lawrence dokázala překvapit a jaké vzpomínky se jí vybavily při návratu do herního světa Mafie po osmnácti letech.

Promluvila také o zákulisí dabingových studií, náročnosti namlouvání audioknih a zpívání v animovaných filmech. Vysvětlila, proč jí chybí doba, kdy herci nahrávali společně, a upozornila na problém umělé inteligence, která dokáže bez souhlasu napodobovat hlasy dabérů a vkládat jim do úst slova, která nikdy nevyslovili.

1. Ve Winx Clubu jste v různých českých verzích prošla Florou, Bloom a Tecnou. Když vás ve stejném světě obsadí znovu jako jinou členku týmu, co musíte ze svého předchozího výkonu vědomě „zapomenout“?

Ke každému projektu přistupuji jako k unikátnímu dílu. Každý seriál i film má svůj specifický svět, příběh i postavy. Podstatou dabingu je pro mě věrně vystihnout energii, dech, výraz a celkové herectví originální předlohy a přenést je do češtiny. Když se tedy vracím do stejného světa, jako jsou Winx, ale v jiné roli, nesrovnávám ji se svými předchozími postavami, ale plně se soustředím na novou hrdinku a její originální vyznění.

2. Astrid jste namluvila už v prvním Jak vycvičit draka v roce 2010 a vracela jste se k ní i po mnoha letech. Posloucháte při návratu svou starší Astrid kvůli kontinuitě, nebo ji necháváte hlasově zestárnout spolu s vámi?

Sérii Jak vycvičit draka mám moc ráda a ztvárnění Astrid od Americy Ferrery je skvělé. Jelikož mezi jednotlivými díly uplynulo několik let, America přirozeně hlasově zrála a zněla dospěleji. Mým úkolem bylo tento její posun přijmout a svůj hlas přizpůsobit. Podobně tomu bylo u Bernadette v Teorii velkého třesku. Herci v originále často pracují s výrazným hlasovým posunem (Melissa Rauch má civilně hlubší hlas), což jako dabérka musím respektovat a udržet stejnou charakteristickou polohu po celou dobu.

3. Jennifer Lawrence u vás promluvila jako Katniss i Mystique. Co z jejího „českého hlasu“ zachováváte a co naopak musíte změnit, aby obě postavy nikdy nezněly stejně?

V podstatě jde o dva charakterově i temperamentově úplně odlišné typy postav. Katniss je spíše uzavřená, pragmatická a pevně odhodlaná, zatímco Mystique je vážnější, chladnější a akčnější. Barva hlasu Jennifer Lawrence zůstává mým společným základem, ale právě skrze rozdílnou energii, tempo mluvy a emoce se snažím, aby byly obě postavy v češtině jasně odlišeny a zachovaly si vlastní identitu.

4. America Ferrera je ve vašem českém hlasu Astrid i Amy ze Superstore. Je pro vás při animaci a hraném seriálu samotná herečka společným vodítkem, nebo obě postavy vznikají úplně odděleně?

Samotná herečka je pro mě obrovským vodítkem. Věřím, že kvalitní dabing by měl co nejvěrněji zprostředkovat originální hercův projev. U obou postav vycházím z hraní Americy Ferrery, i když je každá z nich úplně jiná – Astrid je drsná severská vikingská holka, která si ví rady v každé situaci, zatímco Amy ze Superstore je pragmatická mladá žena řešící každodenní radosti a strasti.

5. Dakotu Fanning dabujete od jejích dětských rolí až po dospělé postavy. Vznikne po dvaceti letech něco jako profesní paměť cizí herečky – dokážete předvídat její tempo, nádech nebo způsob, jakým dokončí větu?

Určitě. Sladit se s hercem, kterého dabujete poprvé, vyžaduje vždy dost času i energie. Pokud ale herečku znáte z mnoha rolí jako já Dakotu Fanning, vznikne skutečně určitá profesní paměť. Už dokážete odhadnout její tempo, dynamiku i nádechy, což mi umožňuje soustředit se na jemné nuance, které by mi jinak v rychlosti natáčení mohly uniknout. Neplatí to ale bez výjimky – třeba Jennifer Lawrence ve filmu matka! byla herecky i žánrově tak specifická, že mě i přes dobrou znalost jejího projevu dokázala naprosto překvapit.

6. Superstore má dvě kompletní české verze všech šesti sérií a Amy jste v obou vy. Když jste ji natáčela podruhé, vracela jste se k vlastní první verzi, nebo jste se ji naopak snažila neposlouchat?

Myslím, že se obě verze natáčely poměrně krátce po sobě, takže jsem měla seriál i jednotlivé scény ještě v živé paměti. Předchozí českou verzi jsem zpětně neposlouchala, v obou případech pro mě byla jediným a zásadním vodítkem sama America Ferrera.

7. V Batesově motelu zůstala vaše Emma Decody stejná i v nové české verzi, zatímco některé další postavy dostaly jiné hlasy. Je zvláštní vrátit se ke známé postavě, když kolem ní slyšíte jiné české partnery?

Dnes je v dabingu čím dál běžnější, že se repliky nahrávají samostatně a kolegy ve sluchátkách vůbec neslyšíte. I když je samozřejmě příjemnější reagovat na reálné české dialogy kolegů, stává se, že herecký partner ještě své repliky natočené nemá. Změna hlasového obsazení ostatních postav mě proto z míry nevyvedla, protože v tomto případě jsem kolegy ve sluchátkách stejně neslyšela.

8. V původní Mafii z roku 2002 jste jako dítě namluvila Alice Colletti a další dětskou roli; v Definitivní edici jste se po osmnácti letech vrátila jako Michelle. Věděla jste při natáčení, že se vracíte do světa, v němž je uložený váš dětský hlas?

Věděla a měla jsem z toho obrovskou radost! Sama jsem velkou fanynkou Mafie, se sestrou jsme ji hrozně rády hrály a to mi zůstalo i v dospělosti, takže možnost vrátit se do tohoto legendárního herního světa v Definitivní edici pro mě byla skvělým zážitkem, za který jsem moc vděčná.

9. Když dnes slyšíte svůj hlas z E.T. nebo původní Mafie, poslouchá to ve vás spíš profesionálka, která analyzuje výkon, nebo člověk, který právě otevřel zvukovou nahrávku vlastního dětství?

Dívám se na to s obrovskou nostalgií. Děti před mikrofonem fungují bezprostředně a všechno prožívají naplno. Živě si vzpomínám, jak jsem při dabování E.T. mimozemšťana ve studiu opravdu plakala, že E.T. přece nemůže zemřít, a to se mi pan režisér tuto scénu snažil ze všech sil zakrýt, aby mě ušetřil.

10. Audiokniha Dům plný temnoty má téměř čtrnáct hodin. Co se při tak dlouhém natáčení hlídá hůř než ve filmovém dabingu – kontinuita postav, energie vyprávění, nebo kondice hlasu?

Audioknihy jsou specifická a náročná disciplína. Hlasovou kondici díky celodenní práci v dabingu zvládám poměrně dobře, ale výzvou je udržet pozornost a konstantní energii vyprávění. Jedna frekvence trvá obvykle čtyři hodiny. Nepatřím k interpretům, kteří by šli do studia bez přípravy, knihu si předem důkladně pročtu, abych znala vývoj děje i postav. Náročné je to hlavně psychicky a energeticky, protože jste u mikrofonu sama a veškerou atmosféru i hlasy postav musíte utáhnout bez pomoci kolegů.

11. Díky hudebnímu vzdělání si u některých animovaných rolí zpíváte sama – například u Fauny ze Zvonilky nebo ve Včelce Máje. Co je při písni těžší: technicky zvládnout part, nebo zajistit, aby divák pořád slyšel tutéž postavu?

Zpěv v dabingu je velká výzva. Jako divák mám nejraději, když postava mluví i zpívá stejným hlasem, i když to kvůli rozsahu či náročnosti není vždy možné. Pro mě bývá nejsložitější udržet stejný výraz a charakteristickou barvu hlasu postavy i během zpěvu. Na gymnáziu jsem sice osm let studovala operní zpěv, ale i tak je zpěv v dabingu proces neustálého učení a sbírání zkušeností.

12. Stalo se vám někdy, že člověk nepoznal vaše jméno ani tvář, ale po několika větách vás spojil s Astrid, Katniss, Bernadette, Haley nebo Májou? A který hlas to byl?

Přímo podle konkrétní postavy se mi to nestalo, ale pamatuji si, jak jsem si telefonicky rezervovala stůl v restauraci a číšník se mě po pár větách zeptal, jestli nedabuji, že je mu můj hlas hrozně povědomý. Jak ale s oblibou říká jeden můj známý: „Pokud tvůj civilní hlas na ulici nikdo nepozná a nepřiřadí jej ihned k nějaké postavě, děláš svou práci vlastně dobře.“

13. U mikrofonu jste začínala už jako osmiletá a zažila jste dabing před nástupem dnešních streamovacích platforem i současnou seriálovou produkci. Která konkrétní věc z dabingového studia vašeho dětství dnes prakticky zmizela?

Největší změnou je ústup od společného nahrávání. Dabování ve více lidech u jednoho mikrofonu se dnes z ekonomických a časových důvodů dělá už jen výjimečně. Mně osobně to moc chybí, protože při společné práci nebyla nouze o nezapomenutelné historky, nová přátelství, ale především šlo o obrovskou školu, kdy mladší herci okoukávali řemeslo od starších zkušených kolegů. To sama u mikrofonu zažijete jen stěží.

14. Po zhruba čtvrtstoletí práce existuje velké množství nahrávek vašeho hlasu. Kde pro vás vede hranice mezi použitím výkonu, který jste skutečně nahrála, a vytvořením nového syntetického výkonu?

Je zásadní si uvědomit, že hlas je duševním vlastnictvím člověka, což v naší profesi platí dvojnásob. Hranice pro mě leží tam, kde dochází k jakémukoliv protiprávnímu využití. Dnes se často setkáváme s tím, že různé online kanály bez souhlasu používají AI k přemluvení filmových scén našimi hlasy a vkládají postavám do úst slova, která jsme nikdy neřekli. To je nepřípustné a je jen otázkou času, kdy někdo tyto případy začne řešit právní cestou.