Film Nosferatu jako zhoubná vášeň: Autorský pohled na temnou metaforu toxického vztahu

Takovou, kterou asi nechcete zažít, přesto v různých odstínech v lidské společnosti běžně existuje. Tento úhel pohledá vám Nosferatu pořádně okoření. Jako kdyby film sám o sobě nebyl dost velkou pikantností.

V mnohých scénách se drží Stokerova románu, atmosféru udržuje rozhodně v patřičných mezích. Přesto vybočuje scénami a drobnostmi, díky kterým si Nosferatu oddělíte ve vzpomínkách od jiných filmových zpracování. Jednou z nich je závěrečná scéna se zpopelněním predátorského upíra.

Deppova dcera excelovala

 Zmíním se ještě o přítomnosti Lily-Rose Depp v hlavní ženské roli. Vysloužila si od kritiků různé názory. Od perfektního hraní, při kterém máte skutečně strach, že se zbláznila… až po kritiky, že „přehrává“ a rozhodně se nepotatila. Jejím otcem je ano, Johny Depp. Ostatně, podobu s ním nezapře.  

Ellen pomalu podléhá šílenství a temnota se smrtí se roztahují všude kolem,

píše se v anotaci filmu, ale… viděli jste tu touhu a vášeň Orloka? Ne, to není jen po krvi, ale po každém kousku Elennina těla. 

Upíři netouží jen po krvi, ale také po ženském těle

Upír si samozřejmě pochutná na krvi muže i ženy stejně. Jenže tihle „hraběcí upíři“ spojují tužby i s čistou tělesnou tužbou muže po ženě. Jemně to bylo naznačeno v Drakulovi (1992) ve scéně v zahradním altánku. 
Z Orloka v Nosferatu to přímo sálá. Posedlost, touha násilím vlastnit i napříč životy a staletími. Čím nenaplněnější a starší touha je, tím je násilnější. Čím více oběť odolává, tím vyšší je agresivita, tím větší touha.

Tužby mužů, kteří nic nedávají, jen berou…. Ta nutkavost, se kterou je jejich potřeba nadřazena partnerčině. A dno, do kterého taková žena propadává...
Epický závěr byl jako fraška, kterou prožívá vnitřně každá žena která v podobném vztahu uvízne. Ellen ztělesňuje také nutkavé myšlenky i odevzdanost takovému zhoubnému vztahu. To, že síla vůle tady není tím, co rozhoduje a z jejíž nedostatku: Orlok může snadno být i ztělesněním Elleniny touhy. Jak víme, již od dětství, byl jejím průvodcem, otcem a milencem někde hluboko v temném podvědomí. Můžeme si ale zase klást otázku, jestli to bylo zhoubné ďábelské semínko v její nevinné dětské duši, či skutečně ona sama?

Když se Orlok Ellen poddal, zapomněl na svět kolem

Když se Ellen rozhodla obětovat, musela Orloka do svého lože rafinovaně nalákat. Nedal se dvakrát pobízet, kdo by to čekal? Touha se mísila s násilím, objetí s krví tak dlouho, dokud nepřišel úsvit, který ho zahubil. Zahubil i ubohou Ellen. Ačkoliv, možná ji vysvobodil. Možná s ní konečně byl. A konečně byla o na s ním. 
Tužba, jež je mrazivým vytím zoufalství, jak podobnou úvahu nazval The Guardian.