Přes půl století trvající manželství nebylo bez mráčků, přesto patří Jana a Viktor Preissovi k těm, kterým láska stále kvete

V reálném životě se hercům podařilo sladit své profesní vytížení s rodinným životem, což v herecké branži není úplně snadné. Příznivci hereckého páru mohou jen litovat, že se Jana a Viktor věnovali celý život především divadlu, a hlavně Jana Preissová se na obrazovkách objevuje jen výjimečně. Kdyby nebylo reprízovaných komedií s Tomášem Holým, nebyla by vidět téměř vůbec.

Talent viděl i Hrušínský 

Jako mladinká herečka se představila ve filmu Rozmarné léto, kde její talent obdivoval nejen Jiří Menzel, ale pochvalně o ní mluvil i Rudolf Hrušínský, který o její úspěšné herecké kariéře vůbec nepochyboval.

Jak herečka přiznala, sama o sobě pochybnosti měla a nikdy nebyla příliš ambiciózní, aby se snažila roli získat za každou cenu. S ostýchavostí bojovala od dětství a hodně tím trápila své rodiče, nadšené ochotníky. Ani si herectví neplánovala a spíše se jí líbila představa, že bude archeoložkou.

Nakonec však na ni nadšení rodičů přece jen mělo vliv a po studiu na jazykové škole to zkusila na DAMU a vyšlo jí to na první pokus. Byla překvapená, jak jí to na škole bavilo. A to ještě netušila, že právě tam potká mladíka, po kterém toužily všechny studentky.

Ani Viktor Preiss nesnil od dětství o Hamletovi a stejně jako jeho budoucí žena byl stydlivý.

Jako blesk z čistého nebe

Kromě stydlivosti měli Jana s Viktorem i další věc společnou. Ona byla obletovaná studenty, on byl o ročník výš a vzdychaly po něm všechny studentky. A oba věděli při setkání na školních schodech, že cítí něco mezi nebem a zemí. Jsou tak živoucím důkazem toho, že láska na první pohled není jen v románech.

V roce 1968 se bez přítomnosti rodičů vzali na Novoměstské radnici. Ještě ze svobodného Československa si vyjeli jen na občanku do Itálie, kam je pozval spolužák ze školy. A v Itálii také viděli v televizi bratrskou pomoc v podobě tanků, které vjely do naší země. Tenkrát si nedokázali představit, jak jim tato událost ovlivní osobní i profesní život. Janina matka ani nevěřila, že se jí dcera z ciziny vrátí. Jenže mladí lidé přerušili pobyt v zahraničí a spěchali domů, aby na vlastní oči viděli, co se děje.

Plní nadšení a optimismu se rozhodli věnovat herectví, jak jen to půjde. Každý dostal jiné angažmá a ani ve světě filmu nestáli o to, aby spolu hráli. Hodně režisérů tak s nabídkami nepochodilo a manželé se před kamerou potkali jen výjimečně. Přišlo jim, že by tak trochu museli odhalit, jaký vztah mají i v soukromém životě.

Mnoho slavných rolí na divadle a jedna osudová ve filmu

V roce 1977 se Jana Preissová už navždy zapsala do historie jako baletka Anna ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Role maminky jí možná šla zahrát tak přirozeně proto, že sama měla už malého syna doma. Druhý film Jak dostat tatínka do polepšovny její popularitu ještě zvýšil.

Jana Preissová na natáčení vždy vzpomíná s láskou:

Mařenka Poledňáková nám tehdy psala role přímo na tělo a malý Tomáš Holý byl milý kluk. Šel zcela mimo scénář, vyjadřoval se svými slovy. Díky němu jsme se natáčením opravdu prosmáli.

Viktor Preiss obstál v seriálové roli i po letech

Zatímco Jana si užívala mámu v rodinné komedii, její manžel Viktor se podle scénáře zamiloval do Alžběty Čeňkové v seriálu Nemocnice na kraji města. Režisér Jaroslav Dudek prozradil, že Viktor Preiss byl pro roli pacienta jasný předem a bylo jisté, že ji zahraje se svým šarmem naprosto věrohodně.

Dudek se nemýlil. Preiss hokejistu Adama Rezka zahrál naprosto přesvědčivě a své ošetřující lékařce v podání Elišky Balzerové úplně popletl hlavu a zlomil srdce.

Soukromí nade vše

Když má herec talent, nepotřebuje publicitu. Platilo to před padesáti lety a platí to i dnes. Jsou herci, kteří umí naprosto neúnavně otravovat, a potom jsou herci, kteří se vůbec neukazují a jsou přesvědčení, že za ně mluví jejich práce.

Právě k takovým určitě Jana a Viktor Preissovi patří. O to více odhalení o nemanželské dceři v roce 2004 připoutalo pozornost médií. Největší slušňák v Klubu slušňáků nedobrovolně ukázal i svou stinnou stránku.

Manželé ale neudělali to, co média předpokládala. Nezačali kydat špínu ve velkém jeden na druhého. Své záležitosti si vyřešili v soukromí a měli by za to být v učebnicích slušného chování.