Hop – a je tu lidoop: Monika Hálová mohla být velkou hvězdou. Osud jí ale připravil krutý konec

Když Miloš Macourek popustil uzdu fantazii

Sedmdesátá léta přála filmům, které dokázaly spojit humor, fantazii a nenápadnou společenskou kritiku. Právě v této době vznikl také snímek Hop – a je tu lidoop, za jehož scénářem stál legendární Miloš Macourek. Autor, který dal světu seriál Arabela, postavičky Macha a Šebestovou, nestárnoucí komedie Pane, vy jste vdova! nebo Což takhle dát si špenát, opět sáhl po zdánlivě pohádkovém motivu, aby mezi řádky vyprávěl mnohem dospělejší příběh.

Děj začíná nenápadně. Rybář vyloví z řeky starou láhev, ve které se ukrývá kouzelný džin v podání nezapomenutelného Josefa Kemra. Zázračná láhev se postupně dostává do rukou několika lidí, až skončí u vychytralého řezníka Františka Turečka. Toho si s obrovskou chutí zahrál Josef Vinklář. Tureček začne kouzelné schopnosti zneužívat ke svému obohacení, mstí se sousedům, pořizuje si luxusní věci a každého, kdo mu překáží, nechává proměnit v šimpanze. Na první pohled jde o bláznivou rodinnou komedii, pod povrchem se ale skrývá ostrá satira na lidskou chamtivost, maloměšťáctví i touhu po moci. 

Josef Kemr, Josef Vinklář i Vladimír Dlouhý v životní formě

Jedním z největších trumfů filmu je mimořádně silné obsazení. Kouzelného džina ztvárnil Josef Kemr s typickou laskavostí a jemným humorem. Přestože musí plnit i ta nejnesmyslnější přání svých pánů, divák mu od první chvíle fandí a přeje si, aby se z jejich moci co nejdříve vymanil. Josef Vinklář naopak vytvořil jednoho z nejvýraznějších filmových padouchů své kariéry. Jeho řezník Tureček je směšný, vypočítavý i nebezpečný zároveň.

Vedle zkušených hereckých bardů dostali velký prostor také tehdy mladí herci. Vladimír Dlouhý ztvárnil studenta Ondru, který společně s Blankou nakonec usiluje o to, aby kouzelný džin přestal sloužit lidské chamtivosti. Už tehdy bylo patrné, že z Dlouhého vyrůstá mimořádný talent, který se později zařadil mezi nejvýraznější české herce své generace. Ve filmu se objevují také Josef Somr, Otakar Brousek mladší, Karolina Slunéčková, Gabriela Vránová, Josef Větrovec, Marie Rosůlková nebo Josef Dvořák.

Monika Hálová mohla být velkou hvězdou. Osud jí ale připravil krutý konec

Po boku Vladimíra Dlouhého zazářila jako Blanka talentovaná Monika Hálová. Už od dětství bylo jasné, že před kamerou je jako doma. Na doporučení Jana Wericha se objevovala v Semaforu, v televizi uváděla dětské pořady Vlaštovka a Plamínek a později vystudovala Pražskou konzervatoř. Právě tam se seznámila s Vladimírem Dlouhým, který se stal nejen jejím filmovým partnerem, ale také první velkou životní láskou. Při natáčení Hop – a je tu lidoop mezi nimi přeskočila jiskra a nějaký čas tvořili pár.

Po škole nastoupila do Divadla Petra Bezruče v Ostravě a před kamerou dostávala jednu roli za druhou. Diváci si ji pamatují nejen z filmu Hop – a je tu lidoop, ale také z řady televizních inscenací a seriálů. Přesto se ve svých třiceti letech rozhodla herectví opustit. Provdala se za báňského inženýra Ortwina Kolarczyka a společně odešli do Kanady. Ani tam však na divadlo nezanevřela – organizovala představení pro české krajany a pomáhala udržovat českou kulturu daleko od domova.

Její život však skončil příliš brzy. Monika Hálová zemřela 5. června 2010 ve věku pouhých 51 let po dlouhém boji s rakovinou slinivky. Osud připravil až mrazivou shodu okolností – stejná nemoc o pouhých patnáct dní později připravila o život také Vladimíra Dlouhého. Dva lidé, které kdysi spojila láska i společné natáčení, odešli téměř ve stejnou dobu. Právě tato tragická souvislost dodnes patří k nejsmutnějším kapitolám českého filmového světa.

Ve skutečnosti nejde jen o pohádku

Když se dnes na film podíváme znovu, překvapí, jak odvážný ve skutečnosti byl. V době normalizace nebylo možné otevřeně kritizovat společnost ani lidské nešvary. Macourek proto schoval své postřehy do pohádkového příběhu. Místo politiků vystupuje chamtivý řezník, místo skutečných trestů přichází proměna v opice a místo moralizování nastupuje humor.

Právě díky tomu film zestárl mnohem lépe, než by se mohlo zdát. Chamtivost, závist nebo touha po moci totiž nezmizely ani po téměř padesáti letech. Jen se dnes projevují trochu jinak. Filmový přehled označuje Hop – a je tu lidoop za satiru, která musela svou kritiku ukrýt pod kabát fantazie, aby vůbec mohla vzniknout.

Šimpanzi, kteří bavili celé generace

Velkou atrakcí byly už při premiéře proměny lidí v šimpanze. Dnes mohou působit úsměvně, ale na konci sedmdesátých let šlo o poměrně náročnou kombinaci masek, kostýmů a filmových triků. Tyto scény patří dodnes k nejzapamatovatelnějším okamžikům celého filmu a děti je milovaly stejně jako kouzelnou láhev s džinem.

Film měl premiéru v únoru 1978 a poněkud neprávem zůstal ve stínu slavnějších macourkovských hitů.

Ve vysílání 17. 7. ve 20:00 na CSFilmu.