Vladimír Dlouhý: Žil naplno až do posledního dechu. Tragický osud talentu, který si nastavil špatné hranice

Zázračné dítě, které okouzlilo národ

Vladimír Dlouhý se narodil 10. června 1958 na pražském Smíchově a už od dětství bylo jasné, že nejde o obyčejný talent. Původně chtěl být zedníkem, osud ale rozhodl jinak.

Ve dvanácti letech zazářil ve filmu Už zase skáču přes kaluže, který režíroval režiséra Karel Kachyňa. Náhoda? Možná. Pomocná režisérka ho objevila ve školní lavici a český film získal novou hvězdu.

Rázem se stal jedním z nejobsazovanějších dětských herců a jeho kariéra nabrala raketové tempo.

Talent, který nešlo přehlédnout

Na konzervatoři už byl nepřehlédnutelný. Nejen svým talentem, ale i povahou. Byl bouřlivák, který neuznával pravidla, a žil naplno, často až za hranou. Na jevišti ale dokázal něco výjimečného. Nehrál. Existoval. Stačil pohled, drobné gesto a divák přesně věděl, koho má před sebou. Kolegové i režiséři se shodovali, že podobný talent se rodí jen zřídka.

Herečka Zlata Adamovská na něj vzpomínala slovy:

Mirečku, kdyby ses narodil ve Francii nebo v Americe, je z tebe světová hvězda.

První problémy na sebe nenechaly dlouho čekat

Už v mládí se začaly objevovat první stíny. Alkohol a cigarety byly jeho každodenní součástí, stejně jako prostředí hospod a kaváren.

Sám to popsal výstižně:

Mám rád hlučnou samotu, texty se učím v kavárnách a restauracích.

Za tímto postojem se skrývala hlubší pravda. Dlouhý byl silný introvert, který měl potíže s kontaktem s lidmi. Podle jeho bratra Michala trpěl sociální fobií a alkohol pro něj byl způsobem, jak tenhle tlak zvládnout.

Zdravotní problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Žaludeční vředy ho trápily roky a bolest byla téměř každodenní realitou.

Hvězda, která zářila navzdory všemu

Navzdory svému životnímu stylu byl Dlouhý absolutní profesionál. Na role se připravoval pečlivě a nikdy nezklamal. Jeho filmografie čítá desítky filmů a seriálů. Výrazně zazářil například ve filmu Hlídač č. 47 režiséra Filipa Renče, za který získal Českého lva za herce ve vedlejší roli. Silnou stopu zanechal i v pohádkovém seriálu Arabela, kde si získal srdce diváků napříč generacemi.

Jeho poslední velkou rolí byla trochu tajemná postava ve filmu Kajínek režiséra Petra Jákla. Dotočil ji doslova z posledních sil.

Jákl na něj vzpomínal slovy:

Vladimír se neskutečně držel… z chemoterapie jezdil rovnou do studia a všechno zvládl perfektně.

Láska, která přišla pozdě

V osobním životě našel štěstí až později. Jeho osudovou ženou se stala herečka Petra Jungmannová. Společně měli dvojčata a zdálo se, že by právě rodina mohla být tím, co ho zklidní. Jenže jeho vnitřní boj byl silnější. Ani děti ho nedokázaly přimět ke změně životního stylu.

Bohém až do posledního dne

Zdravotní stav se postupně zhoršoval. Lékaři mu diagnostikovali vážné onemocnění, podstoupil operaci a dostal jasné pokyny: zpomalit, změnit životní styl. On je ale ignoroval.

Podle přátel „na svém konci systematicky pracoval“. I z nemocnice odcházel do hospody, i přes zákaz dál pil a kouřil. Přesto až do poslední chvíle hrál. Divadlo pro něj bylo vším.

Vladimír Dlouhý zemřel v pouhých 52 letech, deset dní po svých narozeninách. Jeho tělo už dál nedokázalo nést následky let vyčerpání, nemoci i životního stylu.

Jeho příběh není jen o slávě a pádu. Je o lidské křehkosti, strachu i touze žít naplno za každou cenu.