Film 127 hodin vypráví hrůzný příběh plný bolesti a bezmoci. Dodnes děsí i zkušené horolezce

Aron Ralston byl původně aktivním outdoorovým sportovcem. Ačkoliv pracoval jako strojní inženýr ve společnosti Intel ve Phoenixu v Arizoně, jeho posláním a snem bylo zdolat všech 53 coloradských vrcholů s nadmořskou výškou nad 14 000 stop (přibližně 4267 metrů). Proto se rozhodl s prací inženýra skončit a vyrazit na tuto strastiplnou pouť. Úkol byl sám o sobě náročný, ale v době, kdy jej Aron plánoval, však neměl ani nejmenší tušení, jaké překážky mu život při jeho plnění postaví do cesty.

Den D aneb 127 hodin hrůzy a strachu začíná

26. dubna 2003, během nádherného jarního dne v národním parku Canyonlands v Utahu, Ralston obratně zdolal stěny a trhliny kaňonu Bluejohn, který je součástí většího systému zvaného Horseshoe. Aron, vybavený batohem s poměrně standardní výbavou, která by se mu na jeho túře mohla hodit – tedy včetně horolezeckých lan, karabin, fotoaparátu, láhve s vodou a multifunkčního nářadí – měl v plánu absolvovat pouze jednodenní výlet. Proto neměl potřebu informovat o své výpravě svou rodinu či blízké. To však byla osudová chyba.

Když Ralston sestupoval částí kaňonu, uvolnil se z jeho horní části zavěšený balvan, který spadl průrvou dolů a zamířil přímo na něj. Aron měl následně štěstí v neštěstí – kámen se sice zasekl ve zúžení, a tak jej na místě nezabil, ke stěně mu však přimáčkl jeho pravou ruku. Mladík byl naštěstí poměrně zkušený a rozhodl se nepanikařit. Namísto toho se snažil během následujících hodin (a později celých dní) vymyslet strategii, jak osmisetkilový balvan, který jej v kaňonu uvěznil, odstranit.

Naději postupně nahrazovala bezmoc

Ani po uplynutí tří dnů se Aron nevzdával naděje na záchranu, ať už svépomocí, či z rukou jiných dobrodruhů, kteří se do kaňonu Bluejohn vydali. Pro všechny případy však od začátku hospodařil s vodou, které měl všehovšudy pouhých 350 mililitrů. Logicky tak musely nastoupit příznaky dehydratace, kdy Ralston kolísal na hraně deliria. Postupně, avšak stále střízlivě, se smiřoval s myšlenkou, že v kaňonu pravděpodobně zemře.

Poslední vzkaz rodině a známým

Úvahy o tom, že by si mohl uvězněnou ruku amputovat, se dříve či později musely dostavit. Naděje na úspěch se však rozplynula v moment, kdy Aron zjistil, že krátká a tupá čepel jeho multifunkčního nástroje na přeříznutí šlach a kostí zkrátka nebude stačit. Pátého dne, kdy byly jeho zásoby vody zcela vyčerpány, začal na fotoaparát zaznamenávat rozloučení s rodinou a přáteli a do jedné z pískovcových stěn, které vypadaly jako jeho hrob, vytesal své jméno a předpokládané datum smrti. Ralston si byl téměř jistý, že tato noc bude jeho poslední, a s touto myšlenkou upadl do neklidného spánku.

Vysvobození z kamenného vězení

S příchodem rána dostal Aron nápad, který mu vlil novou naději do žil. S využitím kroutícího momentu by si mohl kosti v ruce zlomit, a poté již ruku bez větších obtíží amputovat. Vyrobil si tak improvizované škrtidlo, kosti skutečně zlomil a následně začal s amatérským chirurgickým zákrokem. Řezání masa mu zabralo více než hodinu, nakonec však uspěl a byl konečně volný. Stále však neměl vyhráno a musel najít rychlou cestu zpět do civilizace, aby zabránil tomu, že v horách vykrvácí.

Ralstonův vůz byl zaparkovaný téměř 13 kilometrů daleko, a dostat se k němu bylo prakticky nemožné. Mladík však měl neuvěřitelné štěstí, když na své cestě za záchranou vlastního života potkal rodinu na dovolené, která mu nabídla vlastní zásoby vody a přivolala pomoc. Aron tak sice ztratil zhruba čtvrtinu objemu své krve a bezmála 40 kilogramů tělesné hmotnosti, nakonec byl ale volný.

Film vypráví Aronův příběh s úctou a autentičností

Ve filmovém zpracování příběhu s názvem 127 hodin v roli Arona exceloval James Franco, jindy známý spíše pro své komediální role. Snímek dodnes patří k velmi dobře hodnoceným jak ze strany kritiků, tak napříč diváckou základnou. Pokud vás příběh o bezmoci a zdánlivě nekonečném čekání na záchranu zaujal, určitě byste mu měli dát šanci. Film 127 hodin však rozhodně doporučujeme pouze skutečně otrlým povahám.