Film Havel aneb jak český prezident navrhl manželce a milence život pod jednou střechou

V kinech se už nějaký ten pátek hraje film Havel, který zpracovává život prvního českého prezidenta v době, kdy byl pouze dramatikem a disidentem a neměl tušení o tom, jak významnou osobností pro české dějiny se stane. S Havlem se poprvé setkáváme v roce 1968, kdy jsou všichni nadšeni z uvolňování poměrů. Sovětský svaz ale postupně začíná utahovat šrouby a s tím se komplikuje život i budoucímu prezidentovi a ostatním disidentům.

Film se ovšem nesnaží z Václava Havla udělat bezchybnou modlu. Ukazuje ho jako morálně statečného, sebekritického, ale zároveň velmi váhavého a nejistého. Věnuje se i jeho soukromému životu a právě tam vystávají stránky jeho povahy, které se ne každému líbí – jsou to samozřejmě bulvárem velmi často skloňované nevěry. Své manželce Olze nedokázal být věrný, a to i přesto, že pro něj byla oporou v těžkých životních okamžicích a téměř žádné zásadní rozhodnutí se neobešlo bez její rady. Film však z vedlejších vztahů nedělá senzaci, zpracovává je naopak velmi citlivě. V roli Havlovy „hlavní“ milenky se představuje Barbora Seidlová, která zde ztvárňuje Jitku Vodňanskou. Havlovi je přítelkyní a oporou a on si jí skutečně váží, ostatně stejně jako své manželky. O tomto milostném trojúhelníku bylo napsáno mnoho senzačního, film se ho ale dotýká velmi lehce. Jediným tak trošku šokujícím momentem je scéna, kdy Havel pozve svou milenku a manželku na večeři a navrhuje jim, aby všichni tři žili společně na Hrádečku. A svou manželku Olgu žádá, aby opustila milence, kterého si našla, zatímco byl ve vězení, jelikož ten jediný téhle trojici šlape po štěstí. Protože tři pod jednou střechou jsou v pořádku, čtyři zřejmě moc. Jejich rozhovor je vtipný a zároveň velmi absurdní. Ačkoliv se s největší pravděpodobností tak, jak je ve filmu zobrazen, nikdy neudál, do úst autora absurdního dramatu tyto fráze pasují výborně.

Příběh není celistvý, sestává se spíše z epizodek, které nás uvádí do některých důležitých životních chvil, případně se snaží nastínit atmosféru komunismem pokřivené společnosti, nebo dramatikovu komplikovanou povahu. Některým divákům může tento přístup vadit, nicméně osobnost Havla a jeho životní příběh jsou většině společnosti notoricky známé, a tvůrci tak nachází výborný způsob, jak se vyhnout opakování nudných faktů a vtáhnout diváka do děje.

Jedním z velkých plusů jsou herecké výkony – Aňa Geislerová jako Olga a Viktor Dvořák jako Václav Havel jsou naprosto přesvědčiví. Oba herci si výborně osvojili mluvu i gesta představovaných osobností a Dvořákova podoba Havlovi (včetně té fyzické) je v některých scénách filmu až dech beroucí. Pro zajímavost – Václav Havel byl vášnivým kuřákem a cigarety a jejich dým hrají ve filmu velkou roli. Dvořák je ovšem odnaučený kuřák, a proto během natáčení kouřil speciální bylinné cigarety dovezené ze zahraničí, aby závislosti znovu nepropadl. Ty mimochodem tvůrce filmu vyšly na několik desítek tisíc korun! Za zmínku také stojí skvělý výkon Martina Hofmanna alias Pavla Landovského, známého herce a Václavova blízkého přítele. Svéráznému Lanďákovi jakoby z oka vypadl. 

Film není historickým dokumentem, je tedy jasné, že ne vše v něm bude věrně odpovídat realitě. Sám režisér uvedl, že film samozřejmě podléhá jisté umělecké licenci a že není dobré nechat fakta zkazit dobrý příběh. To sice nemusí vyhovovat každému, obzvláště historici budou jistě hledat každou nepřesnost s touhou uvést ji na pravou míru. Nicméně film jako celek funguje dobře a příběh, i přes svoji útržkovitost a relativně pomalé tempo, je opravdu dobrý. A to je u filmu hlavní. Dokonce i u toho, který zobrazuje reálné historické události.