Nevděk Ulicí vládne: Věra se může udřít a nervák Kryštof ji ještě seřve

Líná Karla, spratek Vojta a chudák Věrka

Věrka opět rozděluje diváky na dva tábory, kde si jedni myslí, že je příliš vlezlá a že to se svými zásahy do soukromí Karly a Kryštofa přehání, zatímco druzí prohlašují, že bez ní by se jejich domácnost dávno zhroutila.

„Kdyby si Věrka od začátku nezavedla, že u mladých bude dělat služku, tak by se neschopná Karla a Mára museli jinak otáčet. Karla je líná a Mára je magor.“

Věrka by si měla uvědomit, že by se měla starat především o sebe, není jí už dvacet. Na druhou stranu by se bez ní zbláznili, dělá jim tam úplně vše.

Přiznejme si to, Karla se vždycky více starala o svou práci než o vaření, uklízení a domácí práce celkově. Teď má zraněné rameno, takže nemůže s péčí o rodinu pomáhat, i kdyby chtěla. Kryštof zase buď jezdí s taxíkem, nebo se pokouší narvat do hlavy středoškolské učivo, aby konečně uspěl u maturity. Do toho se přimotá Vojta s náročným fotbalovým tréninkem a záhadnými problémy s tamními spoluhráči, navíc ještě Luboš po další operaci kolene.

Veškerá péče o rodinu zůstává na Věrce, u níž se tak nějak zapomnělo, že má nemocné srdce a neměla by se přetěžovat. Jeden by si myslel, že má sama dost rozumu na to, aby odhadla, kde jsou její hranice, ale starostlivost a potřeba pečovat o druhé je zřejmě silnější než pud sebezáchovy.

„Kdyby tato rodina neměla Věrku, tak je úplně v háji,“ píše divačka. „Stará se jim o všechno. Karla je k ničemu, ta dává přednost svojí práci a domácnost ji moc nezajímá, protože ví, že se Věrka o ně postará, a Mára je to samé. A Vojta je spratek, který si myslí, že co chce, to dostane. Nezná vůbec slovo prosím. Řekne, že chce něco koupit, a oni mu to koupí.“

Kryštof seřve matku, přitom bez ní by byl nahraný

Věrka u Karly vaří, peče, pere, žehlí, uklízí, vodí Karlíka do skupiny i zpět, hlídá ho, pokud u toho zrovna neusne vyčerpáním. Zároveň se snaží dohlížet na manžela a upřímně, není to žádná slast. Po nepříjemném zážitku s Karlíkem a platíčkem léků, jenž mohl skončit špatně a za který syn nebohou matku docela nespravedlivě seřval, přijde Kryštof se zásadním návrhem – přesunout na čas Věrku a Luboše k nim, aby byli všichni pohromadě a mohli si pomáhat snáze. Dá se ale předpokládat, že Mára v takovém chaosu sotva najde čas na učení a bude z toho zatraceně nervózní.

To je šílené, jak tam chudák seděla jako na pranýři. Může se pro ně ztrhat, a když nevědomky ji přemůže spánek, tak ji Mára seřve jako malého fracka. Bylo by to neštěstí s těmi léky, to je pravda, ale chudák si toto nezasloužila.

„Mára je jedna velká tragédie, o domácnost se nestará. Buď sedí v Coolně, nebo jezdí a teď se učí. Kolik maminek se muselo po dětech učit, zvládat domácnost a ještě zaměstnání. Pochybuji, že každá z nás měla Věrku.“