Tahle filmová novinka uzavírá oblíbenou českou trilogii

Po Gymplu a Vejšce přichází Džob 

Po Gymplu a Vejšce přichází Džob, kterým režisér Tomáš Vorel uzavírá svou volnou trilogii o dospívání, rebelii i střetu s realitou. Dlouho očekávaný snímek vstoupil do českých kin 31. července a na předchozí filmy navazuje nejen příběhem postav, ale i atmosférou a vizuálním stylem. Tentokrát se s Petrem a Michalem setkáváme ve chvíli, kdy jejich odvážné sny ustupují pod tlakem dospělého života. 

Po téměř dvaceti letech od uvedení kultovního Gymplu se režisér Vorel vrací ke stejným postavám, aby divákům ukázal, co se stane, když se mladická touha po svobodě střetne s tvrdou realitou dospělého života.

Zatímco Michal (Jiří Mádl) pracuje v korporátu a stal se otcem, Petr (Tomáš Vorel ml.) se živí reklamní grafikou a stále maluje po zdech. Oba ale cítí, že něco ztratili. A právě to se film Džob snaží v necelých devadesáti minutách pojmenovat.

Kam dospěly hlavní postavy

Michal Kolman je sice úspěšný, ale vnitřně rozervaný. Má manželku, dítě, stabilní práci v marketingové agentuře a žije v hezkém domě. Na první pohled působí jako příklad spořádaného muže, ovšem pod povrchem dusí frustraci a snaží se nějak vypořádat s pocitem, že něco důležitého ze svého starého já ztratil.

Petr Kocourek zůstal věrný svému řemeslu. Jeho zakázková výtvarná činnost a marketingové projekty jsou stále spjaté s vizuálním stylem ulice. Žije sám, a především žije svobodně. Alespoň na oko. I jeho totiž dohání tíha dospělosti. Nejistoty, finanční problémy i otázka smyslu jeho tvorby.

Životní cesty Michala a Petra se po letech znovu zkříží. Někdejší přátelství i konflikty se vynořují v nové podobě. Oba mají odlišný životní postoj, jinak se staví k odpovědnosti i tomu, co vlastně znamená dospět.

Kromě hlavních postav se ve filmu objevuje řada známých tváří z předchozích dílů. V menších rolích vystupují například Zuzana Bydžovská, Jan Kraus nebo Diana Dulínková a Kristýna Leichtová coby partnerky či ex-partnerky obou hlavních postav. Film ozvláštňuje i účast známých rapperů jako Yzomandias a Shacke One.

Stejný režijní styl 

Tomáš Vorel pokračuje ve své osobité poetice, kterou zabodoval už ve svých prvních filmech. Nebojí se absurdní nadsázky, groteskního humoru ani expresivní kamery. Džob se v tomto ohledu nijak nevzdaluje předchozím filmům Gympl a Vejška. Vyprávění se skládá spíše z epizodických situací, které dohromady vytvářejí mozaiku životů dvou hlavních hrdinů.

Určitý posun je však patrný v atmosféře. Z mladické nespoutanosti Gymplu a ironické Vejšky se přelévá do značně civilnějšího a syrovějšího tónu. Vizuální styl zároveň podtrhuje kontrast mezi šedivou realitou korporátní práce a nespoutanou energií graffiti, která hrdiny stále přitahuje.