Komický policajt září na Shakespearovských slavnostech v proslulé tragédii

Letní představení jsou utrpením kvůli vedru

V rámci tradičních letních Shakespearovských slavností se můžete na Pražském hradě od 4. do 12. srpna 2026 podívat na proslulé představení Othello, jednu z nejznámějších dramatikových tragédií. V roli Jaga se alternují Jan Cina a Vojtěch Vodochodský, jako Desdemonu můžete spatřit Saru Prachař Sandevu nebo Hanu Kusnjerovou.

Hlavní role samotného Othella však alternovaná není a září v ní herec, který je divákům známý ze seriálů Doktor Martin, Devadesátky, Zlatá labuť, Volha, Polabí, Král Šumavy nebo Metoda Markovič: Straka. Obliba jeho komické figurky v seriálu Doktor Martin vedla k tomu, že dostal vlastní komediální seriál jako Strážmistr Topinka.

Do role Othella se Robert Mikluš na Shakespearovských slavnostech proměnil letos už druhým rokem. Přestože se jedná o postavu, o níž sní snad každý herec, nic záviděníhodného to podle něj není. Nelítostně horké léto způsobuje, že stát se Othellem znamená skutečné utrpení. Herec má co dělat, aby to v těžkém a mnohovrstevnatém kostýmu přežil.

Je to kožený kabát. Snažím se jím různě mávat kolem sebe jako motýl křídly, snažím se ho zbavovat na různých místech, ale to si člověk nevybere. Prostě když je vedro, je v tom strašné vedro, a když třeba zase prší, tak jakmile kabát nasákne vodou a člověk se tam válí v kalužích, má asi osmdesát kilo. Jsem jako mula nebo osel, který má náklad na sobě.

Místo Othella mohl být rozteklý Nutello

Během rozhovoru s Michaelou Maurerovou v pořadu Blízká setkání dodal, že on sám po žádné konkrétní roli netouží. Shakespeara má rád v tom, že jeho díla mají obsah, na který si člověk může přijít do hloubky, přemýšlet o něm. Když se ho ale jako herec snaží předat divákovi, měl by to dělat tak, aby to v něm zůstávalo a působilo nedbale jako historka v hospodě. Proč vlastně roli Othella přijal?

Režisér Braňo Holiček mě přesvědčil tím zájmem, to je především dobré, když režisér o vás stojí, když vám dá vědět, že by s vámi chtěl dělat. Pro herce je strašně ponižující za někým chodit a prosit o práci. Vždycky tak jako čekáme, kdo se ozve, a jsme pak schopní pracovat na plné obrátky. Když mi to Braňo zavolal, byl jsem potěšený a zároveň vyděšený, především z diáře, ale přišlo mi to jako krásná výzva. Do té doby jsem Shakespearovské slavnosti nedělal, takže jsem začal se svou agentkou zjišťovat, jestli je to vůbec možné.

Nebyla to ovšem jediná věc, která mu dělala starosti. Vítr měl prý i z toho, jak bude hrát postavu, která je tmavé pleti.

Pořád je to skandál na jednu nebo druhou stranu, když se někdo napatlá načerno. Nakonec jsme to vyřešili chytře, abychom se do toho vůbec nezapojovali, že on má tetování jako Maur přes obličej a tím se liší od ostatních… To jsem taky zvažoval, že se napatlám Nutellou a pak by to byl Nutello.