Na Netflixu se objevil jeden z nejhnusnějších a nejdivnějších filmů roku: „Dva“
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciTrochu jiný společný večírek
Dva cizí lidé se probudí vedle sebe v posteli a zjistí, že mají k sobě přišitá břicha. Takhle zní premise filmu "Dva", nejnovějšího španělského thrilleru na Netflixu. Španělsko je země, která v poslední době vydala nejen filmy s atmosférickým napětím, ale také řadu kvalitních a oblíbených seriálů jako například "Papírový dům". Dokáže tedy hodinová hororová komorní hra navázat na tyto úspěchy?
„Dva“ trvá jen 65 minut, pokud nebudeme počítat závěrečné titulky. Positivum: pokud se Vám hororový thriller nebude líbit, neokradne Vás o příliš mnoho času.
Film má jasné předlohy
Sara (Marina Gatellová) a David (Pablo Derqui) na první pohled nemají nic společného: chudý gigolo, který musel v životě bojovat o všechno, a bohatá dáma, která všechno, co chtěla, dostala. Ale stejně by to nemělo být o jejich až tak velkých rozdílech, ale o jediné věci, která je zdánlivě spojuje – a to je ten zatracený šev, který z jejich dvou těl dělá jeden velký trup.
Mučení lidí, jež jsou uvěznění v jedné místnosti? Skoro to zní trochu jako mučící horor „Saw“. Současně vyvolává přišití vzpomínky na „Lidskou stonožku“. Když se ale později ve filmu objeví první odkazy a rady na události, jež vedly k této situaci, dala by se poznat i inspirace od snímku „Escape Room“. Ale všechny tyto narážky či inspirace nemají nic společněho s nečekaným zvratem na konci (který zde ale nebudu prozrazovat). Musí tito dva vyřešit hádanky, aby se dostali na svobodu? Ale ani ten nejsilnější zvrat na konci nezachrání film, který do té doby prostě nevyužil svůj potenciál.
Kde jsou problémy?
Jedním z problémů jsou postavy. David je klasický chlap, reaguje na všechno s klidem, a i trochu s humorem. Sara je typická ženská, panikaří, křičí a neví, co má dělat. Takže přesně to stereotypické chování charakterů, které jsme již stokrát viděli všude jinde.
Základní myšlenka byla tím nejlepším materiálem pro tísnivý horor, jenže to funguje jen tehdy, pokud se dokážete emocionálně přiblížit postavám, trpíte s nimi a doufáte, že se z toho nějak bezpečně dostanou. Právě k tomu však dochází jen občas, a to, když situace začne být nechutná. Jenže to je moc málo.
Když se například Sara a David odpuzují a bolestně zjistí, že jsou k sobě přišití, může krátké natržení masa a kůže docela znechutit večer. A i pokus o vstání není moc příjemný pohled.
K pořádnému slasheru se film ale nikdy nedostane: Většina hororu se odehrává ve vlastní hlavě.
Zdroj:
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci
