Když se potká baron Gorc z Gorceny se šíleným vynálezcem Orfánikem aneb Tajemství hradu v Karpatech

Brdečka hledal inspiraci pro humorné situace i v literatuře a samozřejmě nevynechal ani oblíbeného Drákulu. Někdy to chce od diváků i trochu jazykových znalostí, aby ocenili třeba jméno operní divy Salsy Verde, což je v italštině zelená omáčka.

Název filmu upomíná na román Julese Verna Tajemný hrad v Karpatech, ale Brdečka sám podotkl, že Verne určitě nikdy tyto končiny nenavštívil a ani román nepatří k jeho nejlepším knihám. Ve scénáři se tedy vše měnilo. Brdečka vzal seriózní příběh ušlechtilého hraběte (Michal Dočolománský), okouzlující operní pěvkyně (Evelyna Steimarová), zločinného a podlého barona (Miloš Kopecký) a šíleného vědce a vynálezce (Rudolf Hrušínský) a proměnil ho na komedii s groteskními prvky. Podle scenáristy jsou do příběhu zakomponované karikatury raných sci-fi příběhů. Z Verna pochází jediný nápad – záhadná projekční metoda. Vše ostatní jsou moderní vynálezy, ovšem zahalené do hávu druhé poloviny devatenáctého století. Na designu vynálezů pracoval Jan Švankmajer, stejně jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

Aparátů a strojů je v komedii opravdu hodně. Připomeňme si indikátor zamoření, pušku s tlumičem a teleobjektivem, antigravitátor, dveře na dálkové ovládání, meziplanetární raketu, gigantickou zdviž, která vyveze celou místnost, miniaturní skútr, skryté televizní kamery, neony, magnetofon nebo dýchací přístroj. Pobaví i odposlouchávací zařízení vymodelované do tvaru mosazného boltce.

Mnoho rekvizit se dostalo do filmu úplně jednoduše. Lipský a Brdečka si nechali do ateliéru přinést velkou hromadu rekvizit a kostýmů z barrandovského fundusu a z nich si vybrali vše, co je pobavilo.

Oldřich Lipský byl během natáčení nezvykle rozechvělý. Scénář jako odkaz na Verna se mu moc líbil, ale nebyl si vůbec jistý, zda dokáže přenést „kouzlo napsaného“ na filmové plátno a vytvořit tak roztomile naivní příběh pomocí ironizující nadsázky.

Podle ohlasu diváků se mohl radovat, protože jeho obavy se nenaplnily a diváci si netradiční podívanou v kinech užili.

Zajímavosti k filmu

Salsu Verde (Evelyna Steimarová) nazpívala světoznámá operní zpěvačka Gabriela Beňáčková. Hraběte Telekeho z Tölökö (Michal Dočolomanský) nazpíval sólista Národního divadla v Praze a Ostravě Jaroslav Hlubek a zpěvačku (Helena Růžičková) nazpívala pěvkyně Vlasta Mlejnková.

Michala Dočolomanského (hrabě Teleke z Tölökö) předaboval Ladislav Županič a Evelynu Steimarovou (Salsa Verde) pak mluveným slovem Jaroslava Kretschmerová, a to i přesto, že herečka sama ve filmu hraje jinou postavu (Myriotu).

V roku 1984 získal film cenu za nejlepší scénář na festivalu fantastických filmů Fantasporto v Portugalsku.

Impozantní scéna s padajícím lustrem se natáčela ve velké jídelně na zámku Hrubý Rohozec. Lustr zde ale přitom nikdy nespadl, tento „kritický“ okamžik spadlého lustru dotočili technici v ateliérech. Divadlo, před kterým se baron Gorc (Miloš Kopecký) dočetl v novinách, že se Salsa Verde (Evelyna Steimarová) zasnoubila s hrabětem Felixem Telekem z Tölökö (Michal Dočolomanský), je Letohrádek Kinských na Smíchově. Lesní cesta, po které jede sluha Zutro (Augustín Kubáň) na hrad svého pána, je cesta pod hradem Valdštejn. Úplně první záběr na zříceninu je na hrad Lietava nedaleko Žiliny. Všechny další jsou na hrad Čachtice. V Čachticích se pak odehrává i scéna s policejní jednotkou. Znalci poznají i skanzen v Rožnově pod Radhoštěm.

Ve vysílání 12. října na Primě.