Bouřlivák Miloš Kopecký žil s pověstí nepolepšitelného sukničkáře celý život

Jeho šarmu neodolala ani mladá Stella Zázvorková, která však záhy pochopila, že Kopecký není stavěný na rodinný život a po roce z manželství utekla. Ten rok jí údajně stačil k tomu, aby pochopila, že jí bude v životě lépe bez mužů.

Mladí herci se vzali v době, kdy Stella otěhotněla a kvůli dceři se snažili udržovat vztah, jak nejlépe uměli, aby jim vydržel alespoň náznak rodiny. Popularita obou rodičů však děvčeti vadila a v patnácti letech se rozhodla pro demonstrativní sebevraždu, která se zvrtla, když se Stella zdržela venku, a tak dceru našla už mrtvou.

Pro Kopeckého bylo první manželství jen nástupní stanicí k jeho bujaré a divoké jízdě, kdy střídal modelky, herečky nebo tanečnice.

Ani druhé manželství nemělo dlouhého trvání a Kateřinu vystřídaly další lásky. Patřila k nim i mladičká režisérka Věra Chytilová. Po ní přišla další dáma, která si myslela, že Kopeckého změní a byla třetí svatba. Krásné tanečnici Janě Lichtenbergové se však brzy avantýry začaly zajídat, a tak vztah skončil stejně bouřlivě jako začal už po dvou letech dalším rozvodem.

V roce 1966 se Miloš Kopecký ženil naposled. V tomto svazku vydržel až do smrti, ale jen proto, že tanečnice Jana Křečková jeho prohřešky tolerovala a nevadilo jí ani, že si z chalupy udělal hnízdečko lásky, kam si své další a další milenky vozil. Ani narození dcery Barbory záletníka doma neudrželo. V dopisech, které často svým blízkým i přátelům psal, manželce sděloval, že jiný nebude, protože by zemřel, kdyby se o to pokusil. Také vyjadřoval obdiv nad její tolerancí, za což ji miloval.

Není tajemstvím, že mnoho let bojoval s maniodepresivní psychózou, která se u něj projevila s koncem války. Nejspíš jeho životní styl s touto nemocí souvisel a v období, kdy mu to nemoc dovolovala, žil naplno, jako by to byly jeho poslední dny.

Oslňoval na jevišti i před kamerou. O práci v Národním divadle přišel kvůli bouřlivé povaze a alkoholu, ale nakonec se usadil v Divadle na Vinohradech, kde mu bylo umožněno odbíhat kvůli filmům a seriálům. Byl hodně žádaný, přestože se svým vzezřením nemohl přesvědčivě hrát dělníka v továrně nebo zapáleného zemědělce běhajícího po práci na schůze.

Hrál většinou podvodníky, darebáky a zloduchy. Šlo mu to fantasticky. Nikdo by nejspíš feldkuráta Katze ve Švejkovi nedokázal zahrát způsobem, jakým se to povedlo jemu.

Životní rolí se mu stal doktor Štrosmajer (na úvodní fotografii) v Nemocnici na kraji města. Z vedlejší role dokázal vytvořit nejoblíbenější seriálovou postavu. Tu mu scenárista Jaroslav Dietl napsal rovnou na tělo a prostořekého, ale lidského doktora si oblíbili i zahraniční diváci. Kopecký tvrdil, že vytvořil celou řadu mnohem lepších postav, ale na ty se zapomnělo a všichni ho budou znát pouze jako rázného Štrosmajera. On tu postavu měl také rád, jen v nemocničním prostředí se necítil moc dobře. Až moc si tam uvědomoval svou nemoc, která mu zasahovala do života.