10 filmů, které si pouštíme neustále dokola a nikdy neomrzí. Kdo je nezná, není dobrý Čech

Legendární komedie pro chvíle pohody i smutku

Mezi absolutní stálice na našich obrazovkách patří nestárnoucí československé komedie a pohádky. Kultovní podívané, která se báječně hodí nejen pro chvíle pohody, kralují samozřejmě Pelíšky (1999), hořká komedie zasazená do období Vánoc roku 1967 a následného jara. Pro mnohé je nejoblíbenější českou klasikou, takže nepřekvapí, že hlášky z ní dávno zlidověly.

Nelze vynechat komedii století S tebou mě baví svět (1982), vůbec nejlepší českou veselohru podle divácké ankety České televize. Aby ne, vždyť láká na zábavný příběh tří povedených tatínků, kteří se rozhodnou vyrazit na hory s partou stejně povedených potomků. Děti jim tu pánskou jízdu pěkně osladí a my se na to pokaždé těšíme úplně stejně jako před lety.

Dále pak musíme připomenout dvojici Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, protože když se tohle duo do něčeho pustilo, dopadlo to pokaždé na výbornou. Jako důkaz poslouží komedie Vrchní, prchni! (1980) a Marečku, podejte mi pero! (1976), další zásadní díla, která spolehlivě pobaví diváky všeho věku.

Pohádky, které baví nejen o Vánocích

Ale aby to nebylo jenom o legraci, přesuňme se k dalšímu Čechy milovanému žánru – pohádkám. Ovšem k těm starším, které nás okouzlují desítky let. Pochopitelně jim vévodí Tři oříšky pro Popelku (1973) s nezapomenutelnou Libuškou Šafránkovou. Sotva si bez toho dokážeme představit klasické české Vánoce, stejně jako bez geniálně napsané pohádky S čerty nejsou žerty (1984).

Nezaostává ani vtipná pohádka Byl jednou jeden král… (1954), ale zmínit bychom mohli mnoho dalších a stejně oblíbených. Dařbuján a Pandrhola, Pyšná princezna, Šíleně smutná princezna… Nemluvě o tom, že my Češi máme zvláštní slabost pro ruského Mrazíka. Skoro ho bereme za vlastního, takže když se o každých Vánocích vrací, zase k němu usedáme a zpíváme si spolu s Ivánkem.

Na té oblibě má jistě obrovský podíl dabing Františka Filipovského a rovněž neobyčejný talent imitátora Antonína Jedličky.

Kriminální a retro klasika s humorem

Češi si zamilovali rovněž ztřeštěné parodie, jako je Adéla ještě nevečeřela (1978) s Nickem Carterem, největším pátračem americkým, nebo „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) s fiktivními alternativami ke skutečným americkým velkoměstům spojovaným s mafií. Znovu a znovu by se ale diváci mohli koukat třeba i na Černé barony (1992), kteří nabízejí satirický pohled na socialistickou armádu. Že všechny tyhle filmy stále fungují, potvrzuje už to, že na ně koukají další generace.