Ani taková klasika, jako je Vrchní, prchni!, se nevyvarovala chyb. Znáte ty nejzábavnější?

Děj, který stojí na drzosti

Dalibor Vrána je knihkupec, který v davu zapadl. Nenápadný, slušný, lehce uťápnutý. A právě proto ideální kandidát na geniální podvod. Jednoho dne si uvědomí, že lidé v restauraci neplatí tomu, kdo je skutečný vrchní, ale tomu, kdo se tak tváří.

Stačí bílá košile, sebejistý krok a výraz „já to tu vedu“. Vrána začíná objíždět podniky, inkasovat hotovost a mizet dřív, než přijde skutečný personál. Jeho plán je směšně jednoduchý a o to víc funkční. Jenže čím víc si troufá, tím víc riskuje. A divák se baví i nervózně ošívá zároveň.

Herectví na milimetry: proč to funguje dodnes

Zásadní je výkon Josefa Abrháma. Jeho Vrána není klasický „sympatický gauner“. Je to člověk, který se do role podvodníka teprve učí dorůstat. V prvních scénách působí téměř provinile. Oči mu těkají, hlas není pevný. Jenže s každým dalším „výběrem tržby“ roste jeho jistota. Abrhám tuhle proměnu hraje v detailech: v držení těla, v tempu řeči i v tom, jak si dovolí přerušit hosta uprostřed věty.

Vedle něj stojí Libuše Šafránková jako manželka, která představuje realitu. Její výkon je civilní, bez velkých výstupů, založený spíše na drobných gestech. Pohled přes stůl, povzdech, ironická poznámka. Právě tím vytváří protiváhu k Vránově „kariérnímu růstu“. A protože spolu herci tvořili pár i v soukromí, jejich dialogy působí naprosto přirozeně.

Z vedlejších rolí stojí za zmínku Jiří Kodet, Karel Augusta, Zdeněk Svěrák, Eliška Balzerová, krásná Dáda Patrasová a samozřejmě neherečka Zuzana Fišerová-Svátková v roli Douchové.

O roli Vrány se uvažovalo i v jiném obsazení. Jedním z adeptů byl Petr Nárožný. Jenže Abrhám přinesl něco, co by se těžko hledalo – kombinaci nenápadnosti a drzosti. Možná právě proto mu divák fandí, přestože okrádá obyčejné lidi.

Chyby, které se změnily v poklad

Vrchní, prchni! není dokonale natočený film. A to je dobře.

Jedna z nejčastěji zmiňovaných chyb je odraz štábu v lesklém povrchu auta. Není to nic, čeho by si všiml divák při prvním sledování, ale jakmile to jednou uvidíte, už na ten moment budete čekat při každém sledování. Najednou máte pocit, že jste součástí natáčení. Pokud jste tento přešlap ještě nezaregistrovali, sledujte Vránu, když jede v novém autě na hory.

Další nedokonalosti najdete ve filmu poměrně často. Například postavy stojí v jednom záběru jinak než v dalším. Rekvizity mění své místo. Snadno si všimnete i měnících se pozic sklenic a talířů v restauracích.

Dokonce i s Velorexem byla potíž. Když ho falešný číšník zaparkoval a šel zavolat skutečnému číšníkovi, aby ho vylákal z restaurace, jeho „hadrák“ se záhadně přeparkoval. Jindy zase zmizí cíp kabátu, který zůstal uvězněný pod dveřmi auta.

V knihkupectví si zase snadno povšimnete, že telefon je zapnutý ve spodní zásuvce v okamžiku, když odchází prodavačka Věra na mateřskou dovolenou. Ale hned v dalším záběru je telefon v horní zásuvce. Zmatek najdete i v okamžiku, kdy se falešný vrchní vetře na svatbu a dojde na focení. Mizí sako, objevuje se kravata, a dokonce se mění i místa, jak stojí svatebčané při focení.

Jde jednoduše o drobné lajdáctví, které bylo možná zaviněno tím, že se nikdo o kontinuitu záběrů nestaral nebo se točilo ve spěchu.

Severní vítr a další legendy

Hudba ve filmu není jen doplněk. Píseň „Severní vítr“ od Jaroslava Uhlíře se stala samostatným fenoménem. Její lehce melancholická melodie kontrastuje s komediálním dějem. Jde o melodii i slova, která si každý lehce zapamatuje, a ještě dlouho si je brouká.

Zajímavé je, že hudební složka filmu působí nenápadně, ale přesně ví, kdy vstoupit. Nepřebíjí scénu, spíš ji podbarvuje.

Natáčení v reálných hospodách

Natáčení probíhalo v reálných prostředích, což dodává filmu autenticitu. Restaurace nepůsobí jako kulisy, ale jsou to místa, kde byste si klidně dali oběd. Řada diváků dokonce na některém z těchto míst někdy byla.

Svěrák se inspiroval vlastní zkušeností

Řada z nás zažívá situace, u kterých si řekne: to by stálo za to zfilmovat. A Zděněk Svěrák to udělal. Jednou se pohyboval v restauraci oděn v obleku s motýlkem a někteří hosté se u něj dožadovali placení své útraty. Svěrák potom chvíli přemýšlel, jak tuto situaci zpracovat, a tak vznikl nápad na ostýchavého knihkupce, který si najde netradiční způsob, jak si přivydělat. A začal se rodit kultovní film.

Ve vysílání 7.5. ve 12:10 na Nova Cinema.