Dařbuján a Pandrhola: Nejzapamatovatelnější postavou pohádky se stal Smrťák Lohniský

Dodnes divákům dělá radost pohádkový příběh z roku 1959, který natočil Martin Frič. V něm si Jiří Sovák jako Dařbuján vybere opravdu podivného kmotra, a to samotného Smrťáka. Ten je jednou z nejznámějších rolí Václava Lohniského, mistra nezapomenutelných vedlejších rolí.

S pomocí Smrťáka se z havíře stane uznávaný doktor. Kdo jiný by měl vědět, zda se pacient uzdraví, než právě Smrťák. Jenže se do vesnické idylky zaplete lakomý boháč Pandrhola (Rudolf Hrušínský), který se chce Smrťáka zbavit. Nepřítomnost smrti na Zemi však způsobí řadu komických katastrof.

Václav Lohniský

Václav Lohniský patřil do skupiny herců, kteří dokázali i ve vedlejší roli vytvořit nezapomenutelné postavy. Podobně to uměl třeba Jan Libíček, Jiří Hrzán nebo František Husák.

Kromě Smrťáka se do povědomí diváků zapsal jako docent Chocholoušek ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! a jako šplhoun Hujer ve filmu Marečku, podejte mi pero!.

Filmových rolí však vytvořil stovku a k tomu další role pro televizi. Jeho vyzáblý vzhled, vysoké čelo, úzké sevřené rty a pichlavé oči mu neumožnili hrát kladné hrdiny, vzorné otce či kamarády. Naopak, pro role úskočných a úlisných postav byl ideální a tyto charaktery mohl hrát jak v dramatech, tak v komediích.

Jedinou hlavní roli si zahrál ve filmu slovenského režiséra Dušana Hanáka. Film se jmenoval 322, což je diagnostické číslo rakoviny.

Stejně jako vzhledem, rozhodně dokázal upoutat svým životem. Studoval na faráře, ale kvůli levicovému postoji měl neustále spory s představenými, a proto nakonec musel seminář opustit. A tak zkusil Pražskou konzervatoř, kde ho přijali. Úspěšně vystudoval nejen herectví, ale i režii.

Většina diváků si ho spojuje hlavně s filmovým herectvím, ale na divadle byl i režisérem a dával rád šanci mladým talentům.

Při natáčení filmu Touha se spřátelil s režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou. On hrál v jedné z povídek a ona byla v té době asistentkou režie. Když potom hledala obsazení pro svůj film Krakonoš a lyžníci, vzpomněla si na Lohniského, který byl pověstný svou láskou k horám a od mládí skvěle lyžoval.

Herec si natáčení užíval a odmítal se nechat zastupovat dublérem. Po výšlapu do prudkého svahu měl sjet dolů. Jenže ho skolil třetí infarkt a 18. února 1980 odešel do hereckého nebe. Jako asistent režie byl tenkrát u filmu i Zdeněk Troška. Byl to právě on, kdo  šel s hercem na kopec. Byl tak první, který pochopil, že se odehrává před jeho očima tragédie. Jak je známo, z tohoto důvodu se budoucí režisér Troška rozhodl, že své filmy bude natáčet jen v létě.