Smrt za oponou, heroin a baletní špičky. Český film ukázal v 60. letech téma, které předběhlo svou dobu

Drogy nebyly v retro detektivkách tabu

V polovině šedesátých let začaly československé filmy opatrně překračovat hranice tradičních detektivek. Diváci byli zvyklí na pátrání po pachatelích, kriminální zápletky a klasické policejní vyšetřování. Jenže snímek Smrt za oponou přišel s něčím mnohem ambicióznějším. Nešlo jen o obyčejnou vraždu. Tvůrci diváky zavedli do světa divadelních šaten, zákulisních intrik a mezinárodního obchodu s drogami.

Na svou dobu šlo o téma, které působilo téměř nečekaně. Heroin, zahraniční pašeráci a organizovaný zločin tehdy rozhodně nepatřily mezi náměty, které československý film využíval často. A možná právě proto snímek i po letech působí zvláštně přitažlivě.

Film vznikl jako adaptace románu Anděl hraje na violu od Pavla Hejcmana a právě tento název byl původně pracovním názvem filmu. Režie se ujal Antonín Kachlík, který se tehdy rozhodl vstoupit do populárního detektivního žánru.

Když opona spadne a začíná skutečné drama

Příběh se rozbíhá v okamžiku, kdy je po začátku baletního představení nalezena mrtvá primabalerína Milada Havlová. Zpočátku všechno vypadá jako tragická událost spojená s drogami, jenže vyšetřovatelé postupně zjišťují, že okolnosti smrti jsou mnohem komplikovanější.

Vyšetřování odhaluje svět plný tajemství, osobních konfliktů a skrytých vztahů. Každá postava něco skrývá a každé nové zjištění otevírá další otázky. Pátrání postupně dovede kriminalisty až k mezinárodnímu drogovému gangu, který převáží heroin přes několik evropských zemí.

Právě spojení vraždy s baletním prostředím dodalo filmu zvláštní atmosféru. Elegantní kostýmy, světla reflektorů a umělecký svět plný emocí ostře kontrastují s kriminálním příběhem, který se odehrává v pozadí.

Miroslav Horníček úplně jinak

Jedním z největších překvapení filmu bylo obsazení hlavní role. Diváci si Miroslava Horníčka spojovali především s inteligentním humorem, laskavostí a komediálními rolemi. Právě proto mohlo být pro mnoho lidí překvapením vidět ho jako kapitána Chrástka, muže, který vede vyšetřování vraždy.

Byla to role, která šla proti jeho tehdejší herecké image. Namísto vtipných poznámek a úsměvů přišel soustředěný, klidný a přemýšlivý kriminalista.

Vedle něj se objevila také Květa Fialová v roli tanečnice Milady Havlové. Její charisma a elegance se pro prostředí baletu téměř nabízely. A další překvapení čekalo i u Waldemara Matušky. Zpěvák a herec, kterého lidé milovali především díky jeho hlasu a bezprostřednosti, si zde zahrál mnohem temnější postavu než obvykle.

Film, který trochu předběhl svou dobu

Dnes už téma drog nebo mezinárodního zločinu ve filmu nikoho nepřekvapí. V polovině šedesátých let ale šlo o poměrně odvážný krok. Tvůrci navíc nevsadili jen na samotný kriminální příběh. Film kombinoval několik různých žánrů – detektivku, psychologické drama i pohled do prostředí uměleckého světa.

Natáčelo se nejen v Československu, ale některé části vznikaly také ve východním Německu, což tehdy nebylo úplně běžné. Černobílý obraz navíc dodal celému filmu výraznou atmosféru a místy připomíná klasické evropské kriminální snímky své doby.

Přestože Smrt za oponou dnes nepatří mezi nejznámější české filmy šedesátých let, skrývá několik překvapení. Neobvyklé obsazení, odvážné téma a prostředí divadelních kulis z něj dělají dílo, které stojí za znovuobjevení.

Film je v nabídce 24.5. na CSFilmu v 16:00.