Backmanův Medvědín: podle švédského bestselleru, který dokáže dojmout i nejotrlejšího čtenáře, se chystá seriál

V podstatě cokoliv, co Frederik Backman napíše, se stane bestsellerem. Dle jeho knih už byl natočen Muž jménem Ove a Tady byla Britt-Marie. V obou jsou hlavními postavami starší lidé na podzimu života. Ačkoliv se okolo nich motají postavy různých generací, hlavní pozornost je stále věnována jim. Oproti tomu Medvědín se rovnoměrně věnuje různým postavám, od puberťáků až po ty nejstarší. Setkáváme se tedy s problémy dospívání, krizí středního věku i vyrovnáváním se se stárnutím. Je tedy určitě dobře, že HBO se rozhodlo pro seriálové zpracování – vzhledem k rozsáhlosti díla a množství postav je to určitě ta lepší volba nežli film. Pokud bude scénárista šikovný, podaří se mu do seriálu vměstnat všechny hlavní dějové linky a nebude muset vynechat nic z hlavní myšlenky příběhu.

Trailer k seriálu může být zavádějící – zdá se, že vše v Medvědíně se točí okolo hokeje a tak by to mohlo vypadat, že příběh zaujme hlavně sportovní fanoušky. Tak tomu ovšem není – Backman na pozadí hokeje v malém městě vykresluje, tak jako vždy, různé lidské problémy, které se navíc v prostředí maloměsta, kde všichni ví o všech všechno (nebo si to alespoň myslí), znásobují. Každé selhání se ihned roznese po celé komunitě a rychlé rozsudky na sebe nenechají dlouho čekat. Jsme schopni se postavit ke svým chybám čelem, nebo podlehneme pokušení svalit je na někoho jiného? Je opravdu snazší žít ve lži a předstírat, abychom potěšili rodiče, partnery či přátele, nebo je pravda natolik osvobozující, že stojí za všechny komplikace, které její odhalení může přinést? To jsou jedny z mnoha otázek, které Backman prostřednictvím perfektně vykreslených postav a jejich příběhů nastiňuje. Povede se tyto otázky kvalitně přetavit do seriálového zpracování? 

Backman ve svých knihách mnohdy balancuje na hranici patosu. Nakonec však vždy naprosto přesně odhadne snesitelnou hranici a tak čtenáři předkládá příběhy plné citu, které rozbrečí nejednoho tvrďáka, přesto však píše kvalitní literaturu a ne popový brak. U filmů a seriálů se do kýče a patosu sklouzává ještě snadněji, nežli v literatuře, zvlášť když předloha tuto možnost sama nabízí. Snad tedy tvůrci i zde budou schopni odhadnout míru a nabídnou nám citlivý příběh a nikoliv pateticky přehnaný slaďák. Medvědína se naštěstí ujala švédská produkce HBO a nikoliv Hollywood, takže šance na úspěch tu určitě jsou.