Antonín Procházka chodí do Ulice relaxovat
Skvělý režisér a příležitostný herec
Antonín Procházka pochází z Kroměříže, ale jeho kariérní působení je spjaté hlavně s Plzní. Po dokončení DAMU zde zakotvil v Divadle Josefa Kajetána Tyla.
Divadelní komedie, které tvoří i režíruje, jsou s úspěchem převáděny na televizní obrazovku. Hru Klíče na neděli, jeho první scénáristický počin, zrežíroval do podoby televizního filmu Zdenek Sirový. Další hry, které byly uvedeny v televizní inscenaci, jsou například S tvojí dcerou ne, Vraždy a něžnosti nebo Přes přísný zákaz dotýká se sněhu, ve které si Procházka zahrál hlavní roli životního outsidera.
Hlavní postavu ztvárnil i ve hře Celebrity s.r.o., kterou si i zrežíroval. Filmová kamera se Procházkovi převážně vyhýbá, ale vidět jsme ho mohli třeba v historickém dramatu Popel a hvězdy, v psychologickém dramatu Den pro mou lásku nebo v malé roli ve filmu Konec básníků v Čechách. Nyní můžeme Antonína Procházku vídat především v seriálu Ulice jako Petra Kaštana.
Hraní v Ulici jako relax
Petr Kaštan nepatří zrovna k nejsympatičtějším postavám, žádná partnerka s ním nevydržela a většinu času nyní tráví přednášením o zdravém životním stylu a bolestech, které ho trápí. Ani samotnému herci není charakter postavy blízký: „Ten chlap je mi proti srsti, uzurpuje lidi a je otravnej jak činže. Doufám, že diváci pochopí, že je to sranda. Já jsem totiž ve skutečnosti strašně roztomilý, k ženám chovám úctu a neotravuju,“ ubezpečuje Antonín Procházka.
Nicméně hraní si užívá a sám do scénáře, podle svých slov, „dupe“. Nad přijetím role dlouho nepřemýšlel, i z důvodu, že se na place setkává se svými kamarády, například s Ljubou Krbovou, které mu hrála partnerku již ve zmíněné hře Klíče na neděli.
Každopádně mu nelze upřít, že Kaštana hraje velmi přesvědčivě, a i přes svou povahu si dokáže získat přízeň diváků.
.jpg)
Znalost obou stran barikády
Antonín Procházka má zkušenosti herecké i režisérské, dokáže se tedy lépe vcítit do obou stran.
Říká, že jako herec je pokorný a ctí režiséra, ovšem pouze za předpokladu, že o svém řemeslu ví více než Procházka a dokáže ho inspirovat. Pokud má herec pocit, že se režisér ve svém oboru ztrácí, mizí i jeho poslušnost. V kůži režiséra zase těží ze znalostí hereckých výmluv a fíglů a dokáže herce dostat, kam potřebuje, zároveň však své kolegy ctí. Jen jednou ho divadelní herci překvapili a to, když sepsali petici, že odmítají hrát s jednou kolegyní. Procházkovi nezbývalo než jim diplomaticky vysvětlit, že na základě petice nikoho vyhazovat nebude. I takové prekérní situace herecký svět přináší.
Zdroje: