Jak se Václav Neužil při natáčení filmu Zátopek naučil rychle běhat?

Divadlo v rodině

Václav Neužil vyrůstal se svou sestrou, s rodiči a prarodiči v jednom domě poblíž Plzně. Herectví mu bylo blízké, jeho dědeček hrál v plzeňském divadle. To ho ale ke kultuře nevedlo: o to se postarali jeho rodiče. Od 12 let začal Neužil hrát na klavír, hodně sportoval a stal se součástí kapely „Vodotrysk“.

Během studia střední školy se začal více zajímat o divadlo a na vysoké škole se pomalu hraním v divadle začal živit, než zcela přešel na herectví. Pedagogiku, kterou studoval, sice ukončil, po roce 2003 se začal plně věnovat hraní v divadle, ale i v televizi.

První role a mezinárodní úspěch

První roli mimo divadla získal ve filmu „Duše jako kaviár“, kde měl sice jen vedlejší roli, mohl ale hrát po boku Ondřeje Vetchýho či Tatiany Dykové. S Vetchým si znovu zahrál ve snímku „Vendeta“ z roku 2011 a ve kritiky uznávaném filmu „Okresní přebor“ z roku 2012. V pohádce „Sedmero krkavců“ získal jednu z hlavních rolí.

Roku 2016 měl poprvé šanci si zahrát v mezinárodním filmu a tuto šanci ihned využil. V britsko-česko-francouzském historickém thrilleru „Anthropoid“, jenž se zabýval operací Anthropoid z 2. světové války, byl Neužil obsazen do role Josefa Valčíka, vojáka a příslušníka protinacistického odboje. Dalším cizojazyčným úspěchem byla jeho malá role ve snímku „Úkryt v zoo“.

Letos si mohl zahrát největšího českého sportovce všech dob, a to Emila Zátopka. Pokud chcete vědět, jak tento film vypadá, zrovna teď se tento historický snímek promítá v kinech po celé republice. Při natáčení tohoto životopisného snímku se herci hodila jeho zkušenost se sportem. Pro server novinky.cz se Neužil vyjádřil, jak si pomalu budoval vztah k novému sportu: „když jsem přičichnul k vytrvalostnímu běhu, uvědomil jsem si, že u něj je člověk jen sám se sebou. A to mi dělalo ze začátku problémy. Mám v sobě nedočkavost a rychlost, musel jsem to změnit na vytrvalost. Ale trenér Honza Pernica mi řekl, že je to v pohodě, protože vytrvalost se dá na rozdíl od rychlosti vypěstovat v každém věku. Přesto když jsem chodil několikrát týdně sám běhat, trvalo mi strašně dlouho, než jsem se zbavil pocitu, že už to chci mít za sebou, odfajfkovat a jít domů. Bolelo mě to na těle i na duchu. A pak se to najednou zlomilo a dostal jsem se naopak do stavu závislosti, čechral jsem si ego měřením časů a pak se doma chlubil ženě, že jsem byl o pět vteřin na kilometru lepší.“

Zdroj:

• www.csfd.cz
• www.novinky.cz